Druhé hnízdo se nachází na utajovaném místě v krasu. Podle Bedana budou nyní dospělí sokoli mláďata ještě několik týdnů krmit a chránit před dravci. Jsou totiž ještě bezbranná. „Například pro výra velkého nebo jestřába by byla poměrně snadnou kořistí,“ dodal.

Okolí Býčí skály bylo od poloviny března až do poloviny června kvůli hnízdění sokolů uzavřené páskami. Strážci přírody tam přesto rozdali několik pokut za nepovolený vstup. „Paradoxně přestupků nakonec nebylo tolik, jak se zpočátku zdálo. Po opatřeních kvůli epidemii koronaviru se totiž do přírody v dubnu nahrnula obrovská masa lidí. Většinou se přestupky v okolí Býčí skály řešily domluvou,“ řekl jeden ze strážců Radovan Mezera.

Zmínil i jeden nevšední přestupek. Dopustil se ho muž, který se s horkovzdušným balonem dostal do blízkosti sokolího hnízda. Při hlídání hnízdících sokolů pomáhala asi dvacítka dobrovolníků. Například lektoři z Domu přírody Moravského krasu nebo lidé ze školského zařízení pro environmentální vzdělávání Lipka.

Vysoká úmrtnost mláďat

V Moravském krasu sokoli stěhovaví v roce 2016 zahnízdili bezmála po půl století. Vyvedli tehdy tři mláďata. O rok později měly dva páry celkem pět mláďat a předloni pak osm.

Z loňských sedmi mladých sokolů přežila jen tři. Zbývající ulovil výr velký. „Podle statistik asi třetina hnízdění není úspěšná. V prvním roce života číhá na mláďata sokola spousta nástrah a nebezpečí. V tomto období je jejich úmrtnost až šedesát procent,“ poznamenal René Bedan.