„Ráno jsme museli chodit do kostela na roráty. Často jsme pak přišly pozdě do školy. Na Štědrý den pak chodili na půlnoční jen rodiče a starší děti. Vánoce jsme slavili jako všichni. Nebyli jsme nijak chudí, než nám obchod sebrali komunisti a náš tatínek hodně pomáhal ostatním. Nechyběla vánočka, polévka z kapřích hlav, smažený kapr, salát, cukroví. Pochopitelně jsem se od rána postili. Ráno se jedla jen bábovka, v poledne krupičná kaše a pak už nic, až večeře. Stromeček strojili starší sourozenci a rodiče a nás malé tam pustili až po večeři," vzpomínala třiasedmdesátiletá Hedvika Tomešková z Boršic, která vyrůstala s dalšími pěti sourozenci v obchodnické rodině.

Skladba jídla se mezi jednotlivými vesnicemi mírně lišila. „Bylo zvykem dát na stůl od všech plodin, aby se jich bohatě urodilo i v příštím roce, nesměl chybět chléb a pečivo z bílé mouky, jako koláče nebo vánočka, zbytky pokrmů od večeře se házely do ohně, aby neškodil, do studny, aby dávala čistou vodu, věštila se budoucnost z rozkrojeného jablíčka, atd. Nohy stolu se obtáčely řetězem, aby rodina držela spolu dohromady. Mezi staré obřadní pokrmy patřily kaše (prosná, krupičná, hrachová) a také vařené sušené ovoce v různých úpravách. Ryby, bez nichž si dnes nikdo z nás nedokáže představit štědrovečerní stůl, byly ještě na začátku 20. století poměrnou vzácností a jídávaly se převážně v zámožnějších měšťanských rodinách a v rybníkářských oblastech jižních Čech. Stolování začínalo vždy společnou motlitbou a jako první se pojídaly oplatky s medem. Polévky se vařily podle krajových zvyklostí houbové, hrachové, kmínové či zelné," uvedla Marta Kondrová ze Slováckého muzea.

V lidovém prostředí byl Štědrý den spojen také s četnými magickými praktikami. Děvčata se chtěla dozvědět, zda se následujícího roku vdají. Chodívala do zahrady, kde třásla ovocným stromem a říkala: „Trasu, trasu plotem, kde si milý, poď sem." Odkud se ozval zaštěkáním pes, odtud prý přišel ženich. Osud se věštil také z olova odlévaného do vody, stejně tak jako z rozkrojeného jablíčka nebo pomocí skořápek a svíček v ořechových skořápkách puštěných po vodě. Vdavekchtivé dívky si chodily 4. prosince na svatou Barboru trhat tzv. barborku, kterou představují třešňové větvičky anebo větvičky zlatého deště. A když do Štědrého dne rozkvetla, znamenalo to, že dívka svého ženicha najde.

Zuzana Hoffmannová z Uherského Hradiště dodržuje hlavně to, že od štědrovečerního stolu nesmí mimo hospodyni nikdo vstát. Pod talíře dává šupiny. „Jediný zvyk, kterého se až bojím, je krájení jablek. Kdyby tam nebyla hvězdička, brala bych to jako špatné znamení," řekla.

Vánoční čas je podle sochaře Otmara Olivy určený hlavně k tomu, aby si člověk uvědomil, kdo je, kam jde a co chce. „V tuto dobu se vracíme ke kořenům a k poselství, k tomu je vánoční čas určený," řekl. On sám vzpomíná hlavně na dobu, kterou trávil ve vězení. „Tehdy jsem si představoval, jak půjdeme domů a jaká bude svoboda," dodal.

Největším svátkem je ale Den Božího narození 25. prosince. V tento den se nesmělo pracovat, což se důsledně zachovávalo. Kromě cesty do kostela se ten den zůstávalo většinou doma. Když však šli ten den koledníci, vinšovali v každém domě se slovy: „Vinšuju Vám ščasné a veselé svátky vánoční, Krista Pána narození, menší hříchy, větší radosti, po smrti nebeské království". Po koledě chodívaly především děti, ale také cikáni nebo žebráci. A dary, které pro ně měli přichystány v selských staveních, byly vítanou formou sociální výpomoci a vylepšení jídelníčku.

Svátek sv. Štěpána byl dnem, kdy končila doba služby pro mužskou část chasy – říkalo se „Na Štěpána néni pána". Děvečky odcházely ze služby na Nový rok. „Jako výslužku od hospodyně dostal každý pacholek i děvečka velký koláč, uprostřed s otvorem, zdobený sušeným ovocem, snítky rozmarýny nebo perníkem. Jako relikt výslužkového koláče coby odměny za celoroční práci se dochovalo přinášení bábovky nebo dortu rodičům a prarodičům. O svátku svatého Štěpána jej přinášeli chlapci, dívky chodily s koláčem na Nový rok. V některých rodinách se tento zvyk ještě traduje a říká se: „Ideme s koláčem," dodala Kondrová. 

Vánoce začínají po západu slunce (východu první hvězdy) na Štědrý den (24. 12.). Začíná tak oslava Kristova narození – první ze „svatých nocí", neboli „vánoc" (z německého Weihnachten). Oslava připadá sice až na následující datum (25. 12), ovšem protože jde liturgicky o slavnost, začíná se slavit už večer předchozího dne. Tento večer, jak víme, se nazývá Štědrý večer a patří k němu Štědrovečerní večeře. Zvykem bylo držet půst až do tohoto Štědrého večera a mnohde se takto Štědrý den skutečně i dnes prožívá. Je to zvyk velmi starobylý, u nás doložený již z doby Karla IV. Zvykem slavit Narození Páně je také „půlnoční", tedy hlavní mše svatá této slavnosti. Je to vlastně 25. 12. v čase 0.00, okamžik Narození. A samozřejmostí je rodinná modlitba. (Zdroj: Muzeum J.A.K. Uherský Brod)