Prastarý artefakt je pro obyvatele obce, která nedávno oslavila 750. výročí první písemné zmínky, legendou. Měl zvonívat na slovanském kostelíku, který v Nivnici stál v okolí hřbitova. Jenže pak se na dlouhá staletí ztratil. „Až v roce 1895 jej na svém pozemku vykopal sedlák Jiří Smetana. Protože chtěl peníze, prodal ho Židovi, jenž vykupoval železo. Zvon se pak dostal do Brna, kde chvíli visel na tamní radnici. Potom putoval do Vídně, která ve dvacátých letech hostila světovou výstavu památek. Právě tam jej darem dostali pracovníci pražského Národního muzea, Nivnici ho ale nikdy nevrátili. Od roku 1993 je zvon umístěn na zámku Vrchotovy Janovice jako jeden ze 150 exponátů,“ popsala poutavý příběh předsedkyně nivnického Nadačního fondu dr. Kachníka a zároveň obecní zastupitelka Ivana Hladišová.

Podle nejen jejího tvrzení zvon pochází z roku 1001. Má to dokazovat těžce rozluštitelný nápis ve staroslověnštině, který v roce nálezu přečetl benediktýn Metoděj Halabala z Rajhradu – Tvoje slova, kříži, tvůj zvuk já znám, on slaví kříž, slaví Ježíše Krista křížem, to co jest (spaseno) léta 1001.

Nadšenci ze Slovácka se s muzeem o vydání zvonu přetahují už od roku 1960, doposud marně. Pro mnohé by to byl životní sen. „Bylo by to krásné a spousta lidí by měla ohromnou radost. Vždyť ta historie je jako z pohádky. Vykope se zvon, na něm nápis ve staroslověnštině a letopočet 1001… Třeba tehdy tímto způsobem oslavovali vstup do nového tisíciletí,“ přemítá nahlas starostka Nivnice Vladimíra Kaislerová.

Je docela možné, že je ve svém vyjádření velmi blízko pravdy. Nikoliv však se středověkými oslavami milénia, ale s pohádkou.
Verzi Nivničanů totiž experti z Národního muzea zpochybňují. Shodují se v jediném – že zvon v roce 1985 vykopal sedlák Smetana. „O rok později ho Národnímu muzeu prodal Jan Rezek z Uherského Hradiště, a to za sto dvacet zlatých. Zvon se před 115 lety do muzea dostal jako nákup, a myšlenka vrácení je tedy nesmyslná. Současná legislativa nám navíc prodej neumožňuje, o což ani nemáme nejmenší zájem,“ uvedl vedoucí oddělení starších českých dějin Národního muzea Petr Landr.

Ba co víc, datem výroby nivnického zvonu nemá být zajímavý letopočet 1001, ale období druhé půle 14. století. A tajemný staroslověnský nápis? Pouhý nesmysl v gotickém písmu. „Jednotlivá písmena psaná gotickou majuskulou netvoří žádný text, ale slouží jako dekorace, s čímž se v tomto období setkáváme. Tyto dekorace jsou některými laickými zájemci o historii vykládány jako zašifrovaná sdělení. Páter Chalabala nejenže neznal gotickou minuskulu – neměl problém „b“ přečíst jako „s“ – , ale jednoduše mezi symboly kříže vložil svůj text, který jakž takž originálu délkově odpovídá. Citované souvětí se ale na zvonu nepochybně nenachází,“ odmítl Landr jakékoliv spekulace o staroslovanském původu předmětu.

Na stranu odborníka z Prahy se přiklání i vedoucí archeologického oddělení uherskohradišťského Slováckého muzea Miroslav Vaškových. „Laicky řečeno jsou gotické zvony v horní části užší. U velkomoravských není mezi šířkou úderového věnce a závěsné části takový rozdíl. Na základě této analogie se lze domnívat, že nivnický zvon pochází spíše z mladšího období, ale je to jen můj názor,“ vyjádřil se archeolog.

Nivničané se tak prozatím budou muset spokojit pouze s kopií zvonu, která je od roku 2000 umístěna v tamním Nadačním domě dr. Kachníka. A přijít s důkazy o původu originálu. „Svůj boj nevzdáme,“ slíbila zastupitelka Hladišová.