„Tuto voliéru obývá Alžběta, samička orla mořského. Dovezli ji k nám ze stanice v severomoravských Bartošovicích. Je po třech operacích, veterináři jí vyndávali z těla broky," říká vedoucí buchlovické záchranné stanice Karel Tomešek, muž s plnovousem v zelené lesácké košili. Když mluví o zvířatech, nazývá je pacienty, jako by to byli lidé v nemocnici.

Nejčastěji se tu léčí, rehabilitují a k navrácení se do volné přírody připravují poštolky, kalousi a krahujci. Většinou jsou poranění elektrickým proudem z drátů vysokého napětí, mají amputovaná křídla či prsty. Pro káně, které s oblibou sedávají při silnicích a přelétávají nad nimi, jsou zase největším problémem kolize s automobily. Puštíci a kalousi se pak vyznačují větším počtem domněle opuštěných mláďat.

Kdo by to byl řekl, že zde lze potkat i mediální hvězdu. Je jí tříletý srneček nalezený v Bílovicích, kterého sem kdysi do reklamy přijel natáčet celý televizní štáb. Když člověk nastaví ruku přes ohrádku jeho výběhu, neodkluše plaše pryč. Naopak, jako pes nebo kocour se tře o dlaň a trká do ní parůžky. Býval totiž zřejmě domácím mazlíčkem. „Hrává si se mnou, ale taková hra už kolikrát ani není sranda, umí dávat velké rány. Lidé si neuvědomí, co činí, když takového srnečka vypustí z domácího chovu do přírody. Tam může být i lidem nebezpečný," upozorňuje Karel Tomešek.

Se svým týmem drží celoroční výjezdovou pohotovost na území celého Zlínského kraje a Hodonínska, Kyjovska i Veselska. Jakmile někdo nahlásí zraněné či jinak ohrožené zvíře v terénu, musí situaci podle stanov národní sítě záchranných stanic do čtyřiadvaceti hodin řešit. „Na jaře a v létě je výjezdů nejvíc, někdy i pět denně," dodává.

Záchranná stanice funguje na dobrovolnické bázi, nikdo si tady peníze nevydělá. Kromě Karla Tomeška zde působí i jeho manželka, syn, dcera a několik známých. Letošní kulaté jubileum prý nijak neprožívají. „My neslavíme. Pracujeme," shodují se.

Celkem v Buchlovicích pobývá asi stovka pacientů, za rok se jich protočí kolem tří set. Koloběh je rok od roku mohutnější, zvířat přibývá. „Lidé si jich více všímají, stanice se navíc dostává do podvědomí," oceňuje Tomešek.

Potvrzují to i celostátní statistiky. Díky činnosti národní sítě záchranných stanic, která v České republice funguje patnáct let a tvoří ji osmadvacet zařízení, se jen loni vrátilo do volné přírody téměř šest a půl tisíce zvířat. „Z počátečních stovek přijatých zvířat ročně se počet vyšplhal až k loňským rekordním téměř čtrnácti tisícům. Úspěšnost vyléčení pacientů a jejich vypuštění zpět do přírody se již roky drží kolem padesáti procent," informovala koordinátorka národní sítě Zdeňka Nezmeškalová.

Ta upozorňuje na závažnou skutečnost – některé zvířecí špitály se kvůli nedostatku financí pohybují na hranici přežití. „Nezbytné náklady spojené s péčí o zvířata a chodem stanic se ročně pohybují kolem třiceti milionů korun. Příspěvek státu pokrývá jen asi osmnáct procent této sumy, její další část pokryjí dary sponzorů, dotace obcí a krajů. I tak to ale nestačí," konstatuje s tím, že zájemci mohou vyhlídky zraněných zvířat zlepšit například zapojením se do sbírky Zvíře v nouzi.

O buchlovické záchranné stanici

Veřejnosti jsou její prostory přístupné od začátku června do konce září. Můžete zde obdivovat také broukoviště, hmyzí hotel vyrobený z různých materiálů nebo soubor šestadvaceti typů budek, z nichž každá je určená pro jiný ptačí druh. Plánuje se zřízení internetového obchodu, v němž bude možné ptačí příbytky objednávat.

V budoucnu by se měla stanice prostorově rozšířit, již je podána žádost o evropské dotace.