Česko jako kremační velmoc

V České republice funguje 27 krematorií. V přepočtu to je jedno na asi čtyři sta tisíc obyvatel. „V tomto ohledu jsme první na světě,“ řekl Milan Macura - jednatel společnosti Pohřebnictví Zlín, která krematorium v krajském městě spravuje. Zpopelnění zároveň výrazně převažují nad klasickými pohřby. „Je jich kolem sedmasedmdesáti procent,“ řekl Macura s tím, že vloni ve Zlíně provedli 3317 kremací, což je přibližně stejné množství jako v roce 2006.
Architekt myslel na psychiku pozůstalých

Zlínské krematorium zahájilo provoz v dubnu 1978. Dílo architekta Jiřího Čančíka je ve své kategorii jedinečné. V obřadní síni jsou totiž tři ze čtyř stěn prosklené.

„Takto není řešené žádné krematorium u nás. Vyprojektované je to fantasticky. Lidé, kteří tady sedí a loučí se se svými příbuznými, nejsou v uzavřeném prostoru. Mají kontakt s okolní přírodou, což je z psychologického hlediska hrozně důležité,“ přiblížil Macura.

Specifické je i zajíždění rakve. „Nikam se nepropadá ani nezajíždí za černou plentu. Naopak u nás na katafalku jede postupně do boku a při pohledu přes křišťálovou stěnu jakoby míří do nenávratna,“ popsal.

Z žehové pece přes kremulátor do urny

Do míst, kde dojde k samotnému zpopelnění, už se lidé nedostanou. „Proces je takový, že ližiny zvednou rakev, kterou pak navezou přímo do žehové pece. Zpopelnění při žáru asi osm set stupňů Celsia trvá přibližně hodinu až hodinu dvacet. Záleží na tom, jak je člověk těžký. Po ukončení kremace necháme pec ochladnout, abychom mohli vyhrabat popel,“ popsal Macura.

Popel poté zaměstnanci vloží do přístroje zvaného kremulátor, který ostatky semele na jemný prach. Ten se potom vsype přímo do urny, kterou si vyzvedne pohřební služba nebo pozůstalí,“ dodal.

Ročně však dojde k pěti až deseti případům, kdy si pro urnu nikdo nepřijde nebo už od začátku ani přijít nechce.

S fluktuací zaměstnanců potíže nejsou

„Po uplynutí roční lhůty pak popel smísíme se zeminou a umístíme na jedno místo v areálu hřbitova. Kde se nachází, už ale pozůstalým nesdělujeme,“ uvedl Macura.

S personálním obsazením krematorium potíže nemá. Nebo spíše zatím nové zaměstnance hledat nemusí. „Máme stabilizovaný kolektiv osmnácti lidí,“ řekl. Každý musí projít zkouškou, zda je pro práci vhodný.

„Třeba paní, která žádosti o kremace vyřizuje, musí umět jednat s lidmi. Někteří jsou totiž agresivní, jiným se zase ve smutku těžko mluví. U hrobníků pak musíme hledět na fyzickou zdatnost. Topiči žehových pecí zase musejí být vzdělaní, zodpovědní a musejí zvládnout obsluhu počítače. V žádném případě u nás nesmí být nikdo alkoholik,“ vysvětlil Milan Macura.