Tělesné postižení jí nezlomilo, ale naopak se jí stalo odrazovým můstkem pro další život. V produktivním věku jej spojila s činorodou prací, která odpovídala jejímu hendikepu, ale také s funkcemi v někdejším Svazu invalidů a posléze v okresní a místní organizaci Svazu tělesně postižených.

Anna Lašáková.„Nebýt mého obětavého manžela, na něhož se mohu po všech stránkách spolehnout, musela bych se kvůli značně omezenému pohybu už dávno funkce předsedkyně zříci," říká upřímně Anna Lašáková. S přibývající léty a kvůli jejímu stále se zhoršujícímu zdravotnímu stavu a omezenějšímu pohybu jí chybí častější styk se členy organizace a lidmi vůbec. „S našimi členy, mezi nimiž je pětatřicet vozíčkářů, komunikuji telefonem nebo písemně. Stejné je to při zajišťování řady akcí, které naše organizace pořádá. Počítač a internet jsou pro mě španělskou vesnicí," ospravedlňuje se předsedkyně hradišťské organizace STP, která patří co do počtu členů k největším a také k nejaktivnějším na Slovácku.

Práce pro hendikepované lidi z osmadvaceti obcí Uherskohradišťska drží Annu Lašákovou při životě. „Jsme nezávislým a nepolitickým občanským sdružením, které není nikým dotováno. Jeho činnost je zabezpečována výhradně z členských příspěvků a sponzorských darů," vysvětluje předsedkyně, která se snaží už několik najít za sebe náhradu. „Když se mi třikrát za sebou podařilo sehnat ženy, které by mohly být potenciálními předsedkyněmi, a téměř jsem je připravila na funkci, ve finále bylo všechno jinak. Odmítly," dala najevo citlivost tématu Anna Lašáková a hrdě dodá. „Hradišťskou organizaci mám natolik ráda, že bych s funkcí předsedkyně nebyla schopna ze dne na den praštit".