V promrzlých chýších starých Slovanů měli skauti se svými oddílovými vedoucími připravit teplé jídlo, které patří k základním potřebám každého skauta. Mezi palisádami slovanského opevněného hradiska se začala kolem čtrnácté hodiny mísit vůně nejrůznějších teplých jídel.

„Připravovat jídla na otevřeném ohništi nebo v hliněných pecích, jaké měli Slované v 9. století, nebylo vůbec jednoduché, ale to zimní vaření v nich bylo čarokrásné. Od soutěže nás neodradil ani nám ji nepokazil bezútěšně padající sníh. Beznadějně šedivá obloha nedávala sebemenší naději na zlepšení počasí,“ dávali nepokrytě najevo skauti, tvrdící, že na skautských vařeních se nejen leccos naučí a odnášejí si z nich neopakovatelné zážitky.

„V průběhu tří odpoledních hodin uvařili skauti přímo fantastická jídla. Rok od roku jsou ti skautští kuchtíci a kuchtičky lepší. Práce jim jde i v těch nelehkých podmínkách od ruky,“ vysekl jim pochvalu Miroslav Kovářík, vůdce Skautského střediska Modrá, ale také starosta obce.

A jaké dobroty připravili skauti v objektech sídlištně hospodářského a řemeslnického areálu?

Třeba Lokinovo papáníčko, pomněnkový toast food, tortily z krakodýza, kulíškovy lívanečky se sněhovou pěnou, kukuřičné špačky s brynzou, střapaté veverčáky, kamzičí bobky, česnečkový vuřt či kočičí guláš.

Problém třeba u smažení bramboráků na otevřeném ohni byl ten, že buď žahnul moc, nebo málo. Ale i tak se hromádky bramboráků začaly pěkně vrstvit. Úspěchem bylo, že zcela černý bramborák byl jen jeden a hned si ho někdo čmajznul.

A kdo se stal vítězem 15. ročníku Skautského vaření?

„Vítězové byli tentokrát všichni, co vydrželi vařit až do konce akce a v jejím závěru ukázali, že mají všech pět prstů na rukou, že je nemají pořezané a popálené. Skaut je prostě nerozpustný a nerozbitný,“ řekl hrdě Miroslav Kovářík.