Luboš se narodil 21. června 1945 v Korytné, v rodině s muzikantskými kořeny. Maminka byla výborná zpěvačka, tatínek zase skvěle tancoval, pradědeček hrál na gajdy a housle, děda výborně zpíval. Malý Lubošek se začal učit hrát na housle v osmi letech u pana učitele doktora Františka Stivara a o tři roky později pak jezdil do hudební školy v Uherském Brodě (housle, klarinet).

Vystudoval strojní průmyslovku v Uherském Brodě a to už pokukoval po Olšavě. První oficiální vystoupení s Olšavou se odehrálo 9. května 1959 na Mírových slavnostech v Uherském Hradišti, to ještě kontroval, ale o dvanáct let později již stál před muzikou na postu primáše.

V době studií v Brně hrál na basu v souboru Jánošík, pak nastoupil do Slováckých strojíren a v Olšavě hrál na různých postech, především na housle a klarinet ale i na cimbál. Hodně se naučil od cimbalisty a upravovatele Horymíra Sušila a a prosazoval se i jako zpěvák.

Projevil se i jako výborný organizátor, když v roce 1971 připravil setkání moravských primášů, sólistů a zpěváků (např. Jaroslav V. Staněk, Martin Hrbáč, Slávek Volavý, Jarmila Šuláková, Věra Domincová, Dušan a Luboš Holí, František Okénka a další).

Podobných programů, premiér Olšavy, slováckých večerů a dalších akcí připravil v dalších letech nespočet. Olšavě neoficiálně šéfoval, i když do vedoucích funkcí byli nastrčeni „prověření“.

A naskakovaly i další aktivity a úspěchy – stal se kmenovým sólistou Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů (natočil asi 120 titulů), třikrát se stal laureátem mezinárodní soutěže Prix de music Bratislava, s Olšavou vydal dvacítku zvukových nosičů, nahrával v rozhlase, účinkoval v televizi.

Spolu s Horymírem Sušilem upravili pro soubor kolem tří set písní, aranžoval i pro BROLN a OL'UN. Stál u zrodu Klubu Štěpánů, což je volné sdružení přátel folkloru a vína, které se již téměř čtyřicet let schází jednou za rok mezi Štěpánem a Silvestrem a čítá přes 370 členů.

Luboš byl permanentním (výkonným!) starostou klubu. A ve výčtu aktivit bychom pochopitelně mohli pokračovat, i když i jeho v posledních letech omezil covid. K folkloru a k hudbě vedl i své dcery Jitku a Taťánu.

K Lubošovým pětasedmdesátinám byl připraven slavnostní koncert a sám jubilant vydal publikaci Primášovy písničky, v níž mimo jiné představil více než 200 svých úprav lidových písní z Uherskobrodska a Kopanic.

Ale ani v další pětiletce nezahálel – v den, kdy zemřel, měl v rámci slavnostního koncertu pokřtít své poslední dílo - zpěvník Dětské lidové písně z Uherskobrodska i z ostatního Slovácka. Bohužel – to už nestihl…

Poslední rozloučení s ním se bude konat 6. listopadu ve 14.30 hodin ve farním kostele na Masarykově náměstí v Uherském Brodě. Poté bude odvezen k tichému zpopelnění. Čest

Čest jeho památce!

Miroslav Potyka