V září 1918 si Ladislav Verner přijel, poprvé od II. světové války, zavzpomínat na svoji odbojovou činnost do obcí Salaš a Velehrad. V doprovodu salašské starostky Jitky Točkové, starosty Velehradu Aleše Mergentala a občanů zavítal k Tománkově hájence, hluboko v lese za Salaší, která se na sklonku války zapsala do jeho paměti tím, že zde pobýval poměrně početný partyzánský oddíl Olga, jež byl součástí 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky, působící pod vedení Dajana Bajanoviče Murzina na východní Moravě. U památníku ve Vápenicích se poklonil památce dvaceti obětem salašské tragédie, největší v historii okresu Uherské Hradiště.

V obřadní síni velehradské radnice zavzpomínal na útrapy II. světové války. Jako člen partyzánského oddílu Olga byl při osvobozování Salaše a Velehradu. Z návštěvy zmíněných obcí si Ladislav Verner odvezl do svého bydliště v Lounech pamětní medaili, připomínající 1. československou partyzánskou brigádu Jana Žižky a partyzánský oddíl Olga.

„K partyzánům jsem se rozhodl jít, když mi bylo 18 let. Rodiče byli toho srpnového večera v roce 1944 v kině. Já jim na kus papíru napsal, že se vydávám na Slovensko, kde vypuklo Slovenské národní povstání. Rodiče se po mně sháněli, ale marně. Já už byl v partyzánském oddíle Ušiak-Murzin, později v partyzánském oddílu Jana Žižky, přijat za řádného člena,“ zavzpomínal tenkrát Ladislav Verner.

„Loni v dubnu se se na malém hřbitůvku ve Vápenicích za obcí Salaš zúčastnil pan Verner osmihodinové vzpomínkové akce s názvem Velehrad – Salaš 1945/2019,“ zavzpomínala salašská starostka Jitka Točková. Při bojových ukázkách mezi Vápenicemi a někdejší Kovářovou hájenkou na Salaši, v lokalitě Kotlí a v centru Velehradu byly vystříleny stovky nábojů a zazněla řada výbuchů.