Ten má za úkol odvézt naše poněkud nesourodé novinářské trio, šéfredaktora Slováckého deníku, redaktora Práva a mluvčího zlínského magistrátu, do zhruba 900 kilometrů vzdáleného Štrasburku, tedy sídla Rady Evropy, Evropského soudu pro lidská práva i Evropského parlamentu. Právě tam se totiž má o den později konat hlasování o složení nové Evropské komise, tedy jednoho z nejvyšších orgánů Evropské unie, jenž má dalších pět let zásadním způsobem ovlivňovat směřování a chod unijní politiky.

Hlavním důvodem toho, proč se rozhodujeme pro únavný dvoudenní výjezd, z něhož strávíme v autě přesunem ze Slovácka do hlavního města Alsaska a zpět neskutečných 24 hodin, je náš zájem o poznání Evropského parlamentu i architektonicky skvostného, 300tisícového Štrasburku, středobodu enklávy rozprostírající se na levém břehu mohutného toku Rýna. Nutno upřesnit, že Evropský parlament (EP) je pro většinu lidí našeho regionu vzdálenou a poněkud abstraktně se kdesi v oblacích vznášející institucí. Její úředníci i na pět let zvolení členové, pracují po většinu času v Bruselu a jen na pouhý jeden týden v měsíci se přesouvají do rozlehlého areálu na okraji Štrasburku.

Novináři ze Zlínského kraje si na výjezdu do Evropského parlamentu prohlédli historické centrum Štrasburku.

Ve středu ráno vcházíme do hlavní, patnáctipodlažní kruhovité budovy, podobající se, novodobému koloseu z betonu a skla. Je protkaná kilometry chodeb, desítkami sálů, eskalátorů, prosklených výtahů a bezmála tisícovkou kanceláří, poskytujících zázemí pro 751 poslanců z 28 evropských zemí. Než se však dostaneme dovnitř, ochranka nás důkladně kontroluje prostřednictvím bezpečnostních rámů. V jedné řadě stojím na registraci osobních údajů a v té další na povolení používat v budově fotoaparáty a kamery. Jedna z úřednic mě posílá před fotoobjektiv zabudovaný na visutém stolku. „Novinářská vstupní vizitka musí mít vaši portrétovku, jinak to nejde," vysvětluje mi Francouzka anglicky a za pár vteřin mi podává kartičku s mým jménem a tváří obtisknutou do plastu.

Labyrintem chodeb následujeme Karla Ulma, asistenta europoslance Stanislava Polčáka, jenž nás na návštěvu Evropského parlamentu pozval. Usazuje nás v jedné z tamních kaváren, kde se nás ujímá tiskový tajemník největší frakce v EP, Evropské lidové strany, Marek Hannibal. Tento zhruba pětatřicátník, jenž se ve zdejších prostorách pohybuje už dvanáct let, zhruba hodinu trpělivě odpovídá na naše dotazy. „Dá se říct, že dnešním zvolením osmadvacetičlenné komise, jejíž součástí je také paní Jourová, přestává být každý z těchto komisařů vyslancem své země. Komisaři se tím stávají členy kolegia, rozhodují ve sboru a nemůžou upřednostňovat národní zájmy," vysvětluje nám tajemník základní principy činnosti Evropské komise i složitý mechanismus fungování a vzájemné propojenosti Evropského parlamentu, Rady Evropy a národních vlád.

Na naše dotazy odpovídá fundovaně, s přehledem a zanícením odborníka, na první pohled je však patrné, nakolik jej poznamenalo dvanáctileté působení mezi stěnami europarlamentního akvária. Je otevřený, ale vůbec nerozumí tomu, když od nás slyší, jak málo veřejnost v tuzemsku zajímá dění v institucích Evropské unie. Nechápe to ani ve chvíli, kdy mu stejné věci říká redaktor Českého rozhlasu, u něhož se na chvíli zastavujeme v tiskovém středisku. Všechny budovy Evropského parlamentu ve Štrasburku jsou označeny jmény významných evropských politiků. Nechybí mezi nimi například ani Winston Churchill či Václav Havel. My se ale všude dostat nemůžeme, a tak nám Marek Hannibal trpělivě popisuje útroby té části areálu, kam nás pustí vizitky na klopách sak.

Novináři ze Zlínského kraje si na výjezdu do Evropského parlamentu prohlédli historické centrum Štrasburku.

Kromě novinářů se to kolem hemží nejen davy televizních štábů a stovkami politiků, ale také jejich hosty. Například europoslankyně Michaela Šojdrová si do Štrasburku pozvala celý autobus krojovaných obyvatel Vacenovic.

Ti na nádvoří hlavní budovy EP pohostili vínem a koláčky každého, kdo mířil dovnitř, včetně většiny českých europoslanců. Některé z nich potkáváme uvnitř spletence chodeb i my. Krátce před polednem se loučíme s Markem Hannibalem a usazujeme se do křesel na tribuně nad hlavním zasedacím sálem, určené pro novináře a veřejnost. Všechna místa se pozvolna zaplňují. Schyluje se totiž ke klíčovému okamžiku, k hlasování o nové komisi Evropského parlamentu. Poslední řečníci u pultíku v sále pod námi vysvětlují, proč budou hlasovat pro anebo proti jmenování komise, pod vedením někdejšího lucemburského premiéra, 59letého Jean-Clauda Junkera. Musím přiznat, že se proslovy stylově nijak zvlášť neliší od těch, které jsme zvyklí poslouchat z úst našich zákonodárců v Poslanecké sněmovně v Praze. Ve sluchátkách na uších už je slyším přeložené do češtiny.

Stačí navolit na opěradle sedadla překladatelský kanál číslo dvanáct, jenž je našemu rodnému jazyku určen v celém štrasburském komplexu. Nejohnivěji proti složení nové Evropské komise mluví známá francouzská radikálka v řadách europoslanců, Marine Le Pen. „S vámi je to nejhorší volba pro Evropu," zvyšuje hlas na závěr svého proslovu. Za hlasitého nesouhlasného bučení v sále pak soukmenovci z její frakce zvedají nad hlavu záplavu transparentů s nápisem „NO AUSTERITY", což v překladu znamená Ne úsporným opatřením. Pak už nastává čas samotné volby, při níž poměrem 423 hlasů pro, ku 209 hlasům proti a 67, kteří se zdrželi, bylo pětileté období Evropské komise pod vedením Jean Clauda Junkera za velkého potlesku schváleno.

Jedním z těch, kteří po velkém váhání Junkerovu komisi nakonec podpoří, je také europoslanec a místopředseda Výboru pro regionální rozvoj Stanislav Polčák. „O svém konečném rozhodnutí jsem vedl řadu diskuzí. Problém ve složení komise vnímám především u postu vysoké komisařky pro zahraničí EU, jenž má vykonávat paní Federica Mogherini. Ta měla období, kdy významně inklinovala ke komunismu a vazbám na současné nedemokratické Rusko. Za normálních okolností bych takovouto vysokou komisařku podpořit nemohl. Nakonec jsem se rozhodl podpořit komisi, jako celek. Z jejího neustavení by se totiž nakonec radovaly autokratické síly Ruska," přiznává se nám Stanislav Polčák ve své kanceláři v osmém poschodí, kam nás pozval a odkud má dokonalý výhled dolů na nádvoří.

Novináři ze Zlínského kraje si na výjezdu do Evropského parlamentu prohlédli historické centrum Štrasburku.

Je krátce po patnácté hodině, loučíme se s Evropským parlamentem a míříme „na skok" do centra Štrasburku. Největším magnetem naší pozornosti je tamní katedrála Notre Dame v románském a gotickém slohu z červeného pískovce, kterou začali stavět ve 12. století a dokončili v roce 1439 stavbou severní věže, pnoucí se do výšky 143 metrů. Podle dostupných informací šlo až do roku 1874 o nejvyšší stavbu světa. Volně přístupné, monumentální prostory chrámu uchvátí návštěvníka celou řadou sakrálních artefaktů, mezi nimiž dominují gotická barevná okna a astronomický orloj z roku 1354. Více než hodinu trávíme v katedrále, odkud pak zamíříme na prohlídku historického centra města. Jdeme podél vodních kanálů, plných zdymadel s desítkami starobylých mostů. Město lze doporučit k návštěvě také kvůli jeho historicky zachovalému náměstí Kléber s hrázděnými domky.

Náš čas pobytu v metropoli Alsaska se naplnil úderem osmnácté hodiny. Obohaceni o poznání tohoto koutu Evropy a s jistotou, že nás čeká cesta po dokonalé dálniční síti Německa, vyrážíme zpět domů.