„Měl jsem vždycky rád chemii, jezdil jsem po různých olympiádách, a tak jsem se bez přijímacích zkoušek dostal na průmyslovku v Uherském Hradišti,“ prozrazuje Ševčík.

Po střední škole se hlásil na Vysoké učení technické (VUT) v Brně na obory kybernetika, automatizace a elektroenergetika. „Nejdřív mě přijali na elektroenergetiku a já si řekl, ber to, co máš jisté,“ vzpomíná ekolog.

Během vysokoškolského studia si našel řadu koníčků. Hrál na trubku v dechové kapele Horalka, vystupoval v tanečním klubu Technika Brno a tančil v národopisném souboru Světlovan. Dodnes opakuje slova tehdejšího vedoucího Světlovanu doktora Pavlištíka: „Na pěti židlích sedět nemůžeš.“ Proto zůstala jen dechovka, a i tu musel kvůli škole omezit.

A jak se tedy z elektroinženýra stane ekologický ovocnář? „No, to je otázka. Už jsem si ji také kolikrát říkal,“ směje se Ševčík, ale vzápětí přiznává, že k ovocnářství jej to vždy táhlo. „Já byl selský synek a za každou dobře zvládnutou zkoušku jsem si pořídil knížku o ovocnařině,“ tvrdí.

Zájem o ekologii se u něj začal rodit už na vysoké škole, kde jej ve čtvrtém ročníku za〜ujal předmět o ekologických aspektech energetiky. „Mě vždycky fascinovalo, že v těch učebnicích stálo, abyste vypěstovali to a to, musíte použít ten a ten postřik. Přitom naše sady rodily bez jakéhokoli postřiku,“ míní ovocnář.

Dojem na něj udělal i pobyt v nizozemském Haagu, kam se dostal s kapelou. Poprvé se tam setkal s trhem biopotravin. „Když po čase můj hostitel přijel ke mně, říkal: ty tu žiješ uprostřed chráněné oblasti, všechno to tu máš, tak proč s tím nic neděláš,“ zavzpomínal Ševčík.

Roku 1993 se tedy Zdeněk Ševčík definitivně rozhodl pro bio ovocnářství. Stál u zrodu občanského sdružení Tradice Bílých Karpat, kterého je dnes členem. „Datum první schůze si pamatuju dodnes, bylo to rok a den od narození mého syna. Bylo to takové posezení u nás v kuchyni,“ říká pobaveně.
V rámci této spolupráce se mohl podívat na způsoby ekologického zemědělství například ve Francii či Lucembursku. Úzce též spolupracuje s ekologickým centrem v Hostětíně. Za pomoc při uvádění tamějšího biomoštu na trh obdržel roku 2001 ocenění pro ekologické zemědělce Bartákův hrnec.