Právě tento týden, v úterý 13. dubna, uplynulo přesně 77 let od doby, kdy skupina seskočila do prostoru mezi obcemi Racková – Hostišová. Zprávy vysílala skupina Clay dlouhé měsíce (poprvé 30. dubna 1944, pozn. redakce), všichni členové desantu se také dožili osvobození. Operace byla považována za úspěšnou.

Činnost výsadku Clay – i všech dalších – závisela na spolupráci s domácím odbojem. Lidé, kteří pomáhali parašutistům, partyzánům, Židům a dalším gestapem stíhaným osobám, zůstávají často v pozadí. Jejich životy však byly také ohroženy. Kromě toho svého dávali členové domácího odboje všanc i život svých blízkých. V mnoha případech pro ně navíc konec války neznamenal i konec útrap. To je i příklad Vojtěcha Zicháčka z Bystřice pod Hostýnem, který během války pomáhal sedmi gestapem stíhaným lidem – mezi nimi i výsadkářům skupiny Clay.

Lidem při vysílání pohasínala světla

Mylná by však byla domněnka, že trojice Bartoš, Šikola, Štokman byla celou dobu ubytována pouze u manželů Vojtěcha a Bohuslavy Zicháčkových. Svůj úkryt skupina Clay měnila během 13 měsíců fungování nesčetněkrát. Někdy se stěhovali jen na pár dní, jindy na celé měsíce.

„První depeši vysílali z domu Karla a Marie Kučerových. Ale vysílačka byla natolik silná, že v nedalekých domech pohasínalo světlo. Skupina měla strach z prozrazení,“ vypráví Vojtěch Zicháček mladší, syn člena bystřické odbojové skupiny Vojtěcha Zicháčka.

„U nás doma bylo vysílání bezpečnější. Díky tomu, že podél jedné strany domu vedly koleje a na druhé straně byly dráty vysokého napětí, nebyly schopny německé přístroje vysílačku odhalit,“ vysvětluje Vojtěch Zicháček mladší. Vysílačka byla dokonce natolik silná, že mohli parašutisté s Londýnem komunikovat z úkrytu, který byl vykopán v přízemí pod kuchyní.

„Měli jsme doma dva úkryty. Dvojitou střechu na půdě. A pod podlahou v kuchyni,“ popisuje Zicháček.

Od dubna 1944 do podzimu probíhalo vše kolem působení skupiny Clay na Bystřicku relativně poklidně. „Idylka“ skončila v prosinci, kdy všechno prasklo. Gestapo bylo v pátrání úspěšné a vánoční svátky roku 1944 se nesly v duchu zatýkání. Mnoho členů odboje skončilo ve spárech gestapa, zbytek musel uprchnout a skrývat se. Parašutisté Nacistům utekli a pokračovali v činnosti na Slovácku.

Státní bezpečnost byla stejná jako gestapo

„Ty nejkrušnější chvíle celé války zažili rodiče 28. prosince, kdy se vše prozradilo a oni přešli do ilegality. Museli se pak sami po zbytek války ukrývat. Jiří Štokman tehdy věnoval mojí mamince pistoli a řekl jí, že je v ní šest nábojů. Pět z nich měla dát pryč a šestý si nechat pro sebe,“ uvádí Vojtěch Zicháček s tím, že zbraň po válce legalizovali a mají ji stále doma.

Po kapitulaci Německa a konci války se stal z Vojtěcha Zicháčka oslavovaný hrdina. Obdržel československý válečný kříž, byl dáván za vzor. Vše se však změnilo po únorovém převratu v roce 1948. Nástup komunistů k moci znamenal jediné – z Vojtěcha Zicháčka se stala persona non grata. Důvod byl jasný. Pomoc západnímu odboji se nepromíjela.

„Státní bezpečnost přišla taťku zatknout a odvést k výslechu. Snažil jsem se jej obejmout, estébáci mě odstrčili do rohu místnosti. Máma mi tehdy říkala, že přesně takhle se chovalo a vypadalo gestapo,“ vzpomíná na těžké okamžiky Vojtěch Zicháček. Když pak našel po týdenních výsleších svého otce sedět přede domovními dveřmi, nepoznal jej.

„Bylo mi z toho zle. Byla z něj troska,“ vybavuje si Zicháček. Další kolečko výslechů absolvoval Vojtěch Zicháček starší v Uherském Hradišti, kde mu dokonce vyhrožovali odnětím svobody na 20 let. Co jej nakonec před vězením zachránilo do dnešních dnů nikdo neví. Šikana ze strany státní bezpečnosti brutálními výslechy neskončila.

„Dlouhé roky nás sledovali. Mysleli si, že stále existuje spojení s Londýnem. Přitom my už jsme doma žádnou vysílačku ani neměli. Do školy, ze školy, do houslí mě doprovázel člověk od policie. Neustále se mě vyptával co se u nás děje,“ vypráví Zicháček. Nyní – a snad tomu tak bude už napořád – se na domácí odboj nahlíží opět s náležitou úctou a obdivem.

Operace Clay

Pozdrav pro navázání spojení v Bystřici pod Hostýnem: „Nesu pozdrav od Pavla“

Radiostanice: Eva

Seskok: 13. dubna 1944

První vysílání: 30. dubna 1944

Typ výsadku: zpravodajská skupina (měla informovat o dění v Protektorátu)

Výsadkáři: velitel četař aspirant Antonín Bartoš, šifrant četař aspirant Jiří Štokman, radiotelegrafista četař aspirant Čestmír Šikola

Výsledek: díky své rozsáhlé činnosti byla operace považována za úspěšnou