Naše škola se zapojila do mezinárodního projektu, jehož cílem bylo společnými silami vytvořit fungující stroj na pořádání kompaktních disků. Když jsme přijeli na místo určení, tak jsme se ubytovali a šli rychle spát, protože nás zmohla cesta a také jsme věděli, že nás čeká náročný týden.
V pondělí ráno hned po snídani jsme jeli navštívit místní školu, kde každá ze zúčastněných škol představila svou práci. Odpoledne následovala prohlídka našeho ubytovacího střediska. Zjistili jsme, že bydlíme v nádherném zámečku s vlastním kostelíkem, nádhernou francouzskou zahradou a vodním příkopem se spoustou kaprů, kteří hrozně rádi vystrkovali z vody své mlsné tlamy, čekajíce od nás něco dobrého. Večer jsme pak představovali naši školu ostatním účastníkům projektu.

Úterý se neslo ve znamení prohlídek. Ráno továrna na nárazníky, kde nás přesvědčovali, že mají největší stroje na světě, ale my jsme věděli, že u nás máme větší. Odpoledne nás vozil malý vláček po městě Bilzen a jeho okolí. Viděli jsme nádherné cihlové domy, luxusní auta, ale nikde ani živáčka. Večer hrála naše cimbálovka v místní mučírně, a dokonce se i tancovalo.
Středa začala cestou do blízkého města Maastricht, ležícího v Holandsku, kde jsme měli volno, abychom si prošli město. Odpoledne jsme se naučili, jak se vyrábějí tužkové baterie. Byli jsme přímo ve výrobě u firmy Panasonic. Večer nás mile přivítal a pohostil starosta města Bilzen.
Ve čtvrtek ráno odjezd do vzdáleného města Gent, kde jsme se procházeli a objevovali místní kostely, kterých bylo nejméně deset. Poté jsme se přemístili do blízké továrny na auta značky Volvo. Tam nás přivítaly stojící linky, takže jsme toho moc neviděli.

V pátek jsme hned od rána chystali veliký sál na prezentaci našeho projektu, města a také školy. Odpoledne se pak do sálu nahrnuly davy lidí, fotografů, ba i kameramanů a začalo představování projektů jednotlivých zúčastněných škol. Náš modul fungoval bezchybně. Když byly naše práce představeny, započal veliký raut, po kterém se všechno uklidilo a šlo se spát.

V sobotu ráno jsme ještě před snídaní naložili věci do auta a hned po snídani jsme vyrazili na dlouhou cestu domů.
Naše cesta byla velice úspěšná, dokázali jsme, že se průmyslováci ve světě neztratí, navázali jsme spoustu nových známostí a nabrali zkušenosti, které se nám budou hodit po celý život.

Jakub Hradil