V sobotu 22. listopadu odpoledne vzal rýč, metrovou sazenici, kůl, pletivo, cedulku s informacemi o dřevině, kanystr s vodou a vyrazil i s rodiči a fenkou Eliškou do polí. Místo už měl vyhlédnuté a vyjednané s dolněmčanským starostou, takže stačilo do provlhlé půdy jen několikrát všlápnout čepel nástroje a za pár minut už obhlížel, zda stojí stromek zpříma.

„Mám z toho skvělý pocit a jsem šťastný, že jsem to dotáhl do konce," přiznává mladý Dolněmčan působící ve Zlíně. Důvody k zasazení dubu měl podle svých slov opravdu prozaické. „Jednoduše jsem strom chtěl věnovat lidem. Ať je nás všech, ať je veřejný, ať si na něm děti za desítky let hrají, ať tam za půl století můžu přivést svoje potomky, ať tady je i za sto let, ať nás přežije, ať prostě a jednoduše je," říká spokojeně Roman Tinka, jemuž s přípravou pomáhala Pavla Mudráková a s výsadbou jeho rodiče.

A co vzkazuje těm, kteří by chtěli jeho krok následovat? Že jej vřele doporučuje všem. „Nebudou litovat. Už jen pro ten obyčejný pocit, ať to prostě udělají a je to," říká s úsměvem a vztyčeným palcem.