„Patriku, kolik máš na kostce puntíků?“
„Už jsem říkal, tři.“
„A kolik mám já?“
„Jeden.“
„A kdo vyhrál?“
„Já.“

Tento dialog mezi učitelkou a šestiletým budoucím žákem základní školy nad hracími kostkami je příkladem nenásilné a hravé formy, kterou se kantoři snaží zjistit, zda jsou děti dostatečně připraveny zvládnout školní docházku.

„V letošním roce patří do naší spádové oblasti devětačtyřicet žáků. Pro srovnání, vloni to bylo jen kolem třiceti. Rodiče ale mají právo si vybrat, do které školy své dítě zapíší, a tak bude o počtu žáků v našich dvou prvních třídách jasněji až na konci dne,“ vysvětluje systém zápisu ředitel školy Milan Melichárek.

„Pak jsou tady děti, které pro školní docházku ještě nejsou plně připraveny, a jejich rodiče zažádají o odklad,“ doplňuje informace ředitel.

Děti malují, poznávají písmenka, čísla nebo zvířátka, povídají si s učiteli a seznamují se s budovou školy, stejně jako jejich rodiče. „Do této školy chodil už manžel a navštěvují ji i děti našich známých. Takže na ni máme ta nejlepší doporučení,“ vysvětluje Jana Tomaštíková, proč pro svou šestiletou Nikolku vybrali právě ZŠ Sportovní. Jejich dcera pak stejně jako ostatní děti při zápisu navštíví i tělocvičnu.

„Jsme přece jen škola se sportovním založením, a tak i když na výběr sportovní třídy je ještě několik let čas, už u zápisu se snažíme zjistit, jak jsou děti pohybově nadané,“ dodává ředitel Melichárek.

Například malé Vendulce ve zdolávání připravených úkolů nezabránily ani slavnostní šatičky. „Tělocvik mám ráda a do školy se těším,“ hlásí z nakloněné lavičky.

Citlivý a lidský přístup k dětem považuje za zásadní při prvním kontaktu se školou i učitelka Hana Hochelová. „S dětmi se přivítáme, povídáme si. Musím ale pochválit i jejich učitelky ze školky, protože děti jsou vesměs bystré a na zápis připravené. Občas se objeví drobné nedostatky, ale od toho jsme tady,“ ujišťuje pedagožka.

„Ukazuje se ale, že jsou děti zdravé, v dobré pohodě, a když je tělíčko i dušička spojená v harmonii, z toho máme nesmírnou radost,“ poznamenává Hochelová.

Její slova potvrzuje i malý Patrik. „Ještě mám dneska judo, tak musím stihnout trénink. Už mám bílý pásek,“ ukazuje pyšně v batohu složené kimono. „Určitě ho budu zvládat i se školou. To půjde,“ ujišťuje a zmizí v tělocvičně s ostatními dětmi.

Nezáleží na výzdobě školy, ale na lidech

Zápis a následně nástup do první třídy znamená pro dítě řadu změn v jeho životě. Jak se nastávající školáci, ale i jejich rodiče s takovou událostí vyrovnávají, přiblížila ředitelka pedagogickopsycho­logické poradny v Uherském Hradišti Nataša Gmentová.

Jakým způsobem dítě prožívá takovou událost, jako je zápis?

Dítě obecně každou podobnou událost prožívá většinou s takovou intenzitou, jakou jí přisuzuje a jak o ní hovoří jeho nejbližší okolí. Samozřejmě že jde o významný moment školní dráhy, který spolu s nástupem do první třídy uvádí dítě do světa systematického vědění, do nových sociálních rolí, dítě se stává žákem a spolužákem. Na většině škol má dnes zápis do prvních tříd pro děti velmi atraktivní podobu, je většinou projektově koncipován v pohádkovém duchu a děti jsou k požadovaným výkonům vedeny hravou formou. Je pravda, že komplikovaněji prožívají uvedenou událost děti sociálně plaché, které mohou reagovat odmítavě, úzkostně a se strachem. Má dlouholetá zkušenost mě přivedla k poznání, že dítě může nastoupit do té nejhezčí školy, nejlépe vyzdobené, nejlépe technicky vybavené, ale jestli se tam bude cítit dobře, závisí na lidech, kteří jsou součástí daného prostředí a situace, tedy učitelé se svým pedagogicko- -psychologickým cítěním.

Je zápis náročnou událostí i pro rodiče?

Nelze v tomto směru generalizovat. Je dobře, když rodiče přistupují k zápisu s klidem a přehledem, když nahlíží na tuto událost jako na něco významného, ale současně přirozeného. Úzkostněji laděný rodič může svou nejistotu na dítě přenášet, stejně jako výkonově orientovaní rodiče mohou této události přisuzovat spíše výkonový než žádoucí slavnostní ráz. V těchto situacích důležitou úlohu sehrává učitel-profesionál, který klidným a vnitřně jistým chováním pomůže dítěti, aby se dobře cítilo. Některé školy, mimo jiné i pro posílení pocitu jistoty všech zúčastněných, zvou k zápisům dětské psychology. Sama se již několik let účastním jako psycholog zápisu na ZŠ Sportovní, kde má tato událost velmi vřelou a podporující atmosféru.

Jakým způsobem by měli rodiče a učitelé postupovat, aby poznali, co v dítěti opravdu je?

Tím prvním a základním předpokladem je zbavit jej ostychu a strachu, to ostatní už zařídí dítě samo. Nedávno jsem jela autobusem a zaujala mě poznámka jednoho studenta gymnázia na sdělení v rádiu, že probíhají zápisy do prvních tříd. „Zápis, to je jako předvolební kampaň,“ poznamenal. Přiznám se, že zbytek cesty jsem uvažovala o jeho připomínce v co nejširších souvislostech a v mnoha věcech jsem tu paralelu nacházela.

Petra Kučerová