Kliknutím zvětšíteZabíjení prasete je dnes především příležitostí k rodinnému setkání
„Zabijačka znamenala dříve zajištění a zásobení domácnosti masem a sádlem od zimy do jara, v zimě bylo i více času na zpracování masa a zabijačkové produkty se dobře uchovávaly,“ vysvětlila etnografka Alena Prudká ze zlínského Muzea jihovýchodní Moravy. Dodala, že tradice domácích zabijaček je navíc velmi stará.
„Vepř patří k nejdéle chovaným domácím zvířatům. Některé názvy zabijačkových pochoutek, jako je například jelito, pocházejí až ze středověku,“ informovala Prudká.
Nejenže tradice zabijaček přetrvala dodnes, ale zdá se, že především na venkově získává zpět starou oblibu. To potvrzuje i řezník František Válek z Valašských Klobouk.
„Lidé sice prasata už doma nechovají, kvůli zabijačce si ale většinou nechají přivézt živé, už vykrmené zvíře a doma ho jenom zapíchnou. Nebo si často koupí pouze půlku prasete a doma ho rozdělají na maso,“ vysvětluje Válek, který do domácností na Kloboucku chodí zabíjet prasata především o víkendech.
S tím souhlasí i Václav Kužela z Příluků ve Zlíně, který už několik let poráží vepře v Přílukách, Želechovicích a okolí.
„Ubývá chovatelů prasat, naopak teď nastává renesance u starší generace, zejména padesátníků, kteří koupí velké prase a uspořádají zabijačku, aby si zavzpomínali na staré časy,“ myslí si Kužela. Práce má tak tento řezník a zároveň chovatel dostatek až do jarních měsíců.
Zvýšený zájem o vykrmená prasata zaznamenává v období Vánoc i zemědělská firma ve Vlachovicích, kde je jedna z několika mála posledních chovatelských farem v okolí.
„Prase už doma má opravdu jenom pár důchodců. Lidé si teď raději přijedou koupit ať už toho takzvaného zabijáka, což je prase s porážkovou váhou, nebo nějaké metrákové prasátko, které si doma pochovají jen krátký čas, aby získalo to správné domácí aroma,“ popisuje Marie Čížová ze společnosti Zemědělci Vlachovice.
Cena za kilogram živé váhy se ve vlachovickém podniku pohybuje mezi osmatřiceti až dvaačtyřiceti korunami. Tento měsíc pořádala zabijačku také rodina Čurečkova ve Študlově.
„Nezabíjíme každoročně, jenom tak jednou za dva roky. A to nejenom kvůli masu, ale hlavně kvůli tomu, že se sejde celá rodina a je sranda,“ popisuje Rostislav Čureček. Prase doma nechovají, jako většina ostatních si ho koupili až těsně před zabijačkou. „K našim domácím specialitám pak neodmyslitelně patří jitrnice, tlačenka, klobásky a také kyselice,“ vyjmenovává Čureček zabijačkové menu, které na jejich stole nesmí v žádném případě chybět.
9
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
