Zpráva ČTK jej nepřesně označila za karikaturistu (což otrocky převzala media), on sám se nikdy za karikaturistu nepovažoval, jeho postavičky na obrázcích karikaturami nebyly…

Narodil se 6. prosince 1941 v Pečkách (okres Nymburk), od roku 1947 žil v Hradci Králové a poslední léta prožil ve vesnici Hoděšovice. Vystudoval ekonomickou školu, od roku 1962 začal své kresby publikovat, zejména v Mladém světě a v Dikobrazu, a od roku 1965 byl na volné noze. Ilustroval desítky knih, připravil mnoho autorských výstav u nás i v zahraničí.

Své kresby soustředil do autorských knih, většinou tematicky zaměřených ( např.  Prorok humoru, Sklepní zpěvy, I vino veritas, Lety a pády, Dobrý občan ještě žije aneb kapitalismus nanečisto a další). Přestože jeho humor nebyl přímo politický, v podtextu si lidé podstatu vždy našli.

Proto nebylo divu, že byl vyslýchán StB a řadu let nesměl publikovat. Když jsme se několikrát setkali po listopadu 1989, měl pocit, že nebude mít dost inspirace pro svůj humor.

Brzy se přesvědčil o opaku a začal pravidelně spolupracovat s deníky. Bohužel - před několika lety onemocněl a stáhl se z veřejného života.

Mezi jeho blízké přátele patřili (kromě mnoha dalších) Miroslav Horníček a Jiří Suchý.

Když jsme v 80. a 90. letech minulého století pořádali Renčínovy výstavy (několikrát v Uherském Hradišti, také v Uherském Brodě a v Buchlovicích), tak jsem je oba požádal o texty do katalogů.

Horníček např. napsal: „Renčín nehledá komické deformace, klade vedle sebe prostý obrázek s prostým textem. Konstatuje. Věcně, klidně, někdy až zasmušile… Jeho postavy odněkud někam míří, nějak dosud žily, k něčemu právě došly a něco z toho vyvodí nejen ony, ale vyvodit bychom měli i my. Jsou to prosté pravdy o lidské povaze."

A Jiří Suchý: „Publikum podléhá klamnému zdání, že drama vyjádřené jednou nebo dvěma větami, které jsou k smíchu, není třeba brát vážně. Což je omyl! Dva povedené řádky s kresbou  dokáží říct víc než nepovedená kniha…".

Byly to nádherné zážitky, když Renčín s Horníčkem pobývali v Hradišti tři dny a vzájemně si zahajovali výstavy na zámku v Buchlovicích za doprovodu CM Viléma Zahradníka.

Připomenu také, že Renčín namaloval pro Slovácké noviny speciální kresbu na redakční tričko a že věnoval své kresby a grafiky do dražby na obnovu Slovácké búdy.

Když někdo zcizil na výstavě v Brodě jednu z kreseb, Vladimír se jen zeptal, co na ní bylo.

"Jo, tak to vím, to si nakreslím znovu…", konstatoval a bylo vyřízeno.

Byl to skvělý, milý a přátelský člověk. Budou nám chybět jeho Rambousci a Dlabáčci… Je škoda, že se již nikdy nesetkáme ve vinném sklepě, který tak rád využíval jako kulisu svých  obrázků…