Vše o jeho životě trefně popsal v nekrologu „Za Jankem Blahou“ již zesnulý Oldřich Kopunec, rovněž známý folklorista nebo muzikant Aleš Kapsa v článku „Jak mi Jan Blaha už napořád zůstane v paměti“. Oba měli nečekané osudy, přesto tady zanechali velký odkaz. Čest jejich památce.

Společných, osobních, veselých i neveselých zážitků s panem Janem Blahou od mých 5-ti let bylo hodně. Několik pádů na motorce na srázích pod Javořinou, jeho doprovodů a prvních krůčků na pěveckých, muzikantských, souborových vystoupeních po okolí a známých folklorních festivalech např. ve Vlčnově, Strážnici, Těrchové, Východné, Strání a rovněž na mnoha televizních a rozhlasových natáčeních ve Zlíně (tehdejším Gottwaldově), Brně, Praze aj. Když se po ukončení jakéhokoliv vystoupení přijelo do Uherského Brodu, často ve večerních respektive nočních hodinách, nejel bohužel do Strání žádný spoj. Ochotně nás zavezl domů nebo jsme u něj nejednou přespali. Kdysi po náročných hračkách jsme nocovali i s celou CM Strýci. Všem je známá jeho hláška: … kam nejede ani dráha, doveze vás Janek Blaha …

Nezapomenutelné byly jeho svatební dary či dary při různých příležitostech. Zaujal originalitou, darovaná domácí zvířata, jako byli králíci, kočky, psi, slepice, kohouti, holubi, netopýři apod. byli kolikrát v bytech na obtíž sousedů apod. Když přijel s Vaškem Beníčkem do Farní dvorany ve Strání na poníkovi, tak to domácí i přespolní výskali smíchy.

Velmi dobře znal, i osobně, celou plejádu legend, již ve folklorním nebi, se kterými domlouval společná vystoupení a setkání, například s Josefem Lebánkem, Jožkou Severinem, Jarmilou Šulákovou, Vlastou Grycovou, Lubošem Holým a Málkem, Janem Rokytou st., Jaroslavem Juráškem, Jaroslavem Jakubíčkem a jinými.

V okolních obcích na něj vzpomínají díky jeho stavebním aktivitám, hlavně opravám zvoniček, kapliček, Božích muk a křížů. Málokdo ví, že kříž nad Korytnou postavil na počest Luboše Málka nebo kříž nad obcí Strání na počest uzdravení mého bratra Josefa. Odpočívadlo u kříže nad ovčárnou mimo jiné slouží nejenom k odpočinku, ale i krásnému výhledu na slovenskou kotlinu. Slyším dodnes, jak Jan Blaha říkával, že je to výhled pro Bohy.

Byl aktivní do posledních chvil, neustále plný nápadů, o které se dělil s ostatními. V pátek 29. června 2012 se „rozloučil“ s oblíbenými Straňáky na besedě u cimbálu na Zámečku. O den později 30. června mu byla jeho cesta na motorce z našeho vystoupení na horněmčanských hodech osudná. Byl jsem poslední, kterému stihl říct několik svých postřehů a námětů „co a jak“. Nikdy nezapomenu na jeho podporu, pomoc, inspiraci a jsem mu za to nesmírně vděčen. Prováděl nás všechny od malička životem jako svoje vlastní děti.

Radek Bruštík