Pro dílo Kornélie Němečkové je podle kurátorů výstavy typická vystřihovaná grafika a obrázky, které se inspirují ve starých obyčejích a folklóru. Součástí expozice ve Slováckém muzeu je také její nadčasová tvorba převážně z tapiserií, stříhané grafiky a dalších děl z ateliéru této ilustrátorky. Pro dětského návštěvníka je k výstavě připraven také program.

„Pražská výtvarnice má v sobě hluboce zakořeněný vztah k folklóru a tradici našeho kraje. Od studentských let působila ve folklórním souboru Hradišťan a po přestěhování do Prahy se stala členkou Slováckého krúžku,“ přibližují organizátoři akce podrobnosti ze života Kornélie Němečkové.

Jak zarámovat nebe - hradišťská výstava Jana Botka. Vernisáž 3. května v UHB 123.
Hradišťskou Galerii Vladimíra Hrocha obsadí obrazy malíře Jana Botka

Jako vsetínská rodačka sleduje po celý svůj život tradici lidového umění Valašska a Slovácka, a právě to se jí stalo zdrojem inspirace pro její originální výtvarnou tvorbu. Kromě vystřihovaných grafik a ilustrací s motivy starých obyčejů a folklóru tvoří Kornelie Němečková také koláže a tapiserie, které můžete najít doslova po celém světě.

Vytvořila animované filmy, ilustrovala knihy, časopisy, plakáty, za svoji emisi poštovních známek získala v 80. letech 20. století i ocenění. Divákům však nejvíce utkvěla v mysli její tradiční znělka populárních Zpívánek.

Na rodinném cirkusu se žonglér trefil do vkusu velehradských dětí
Na rodinném cirkusu se žonglér trefil do vkusu velehradských dětí

„Děkujeme všem, kteří se vernisáže zúčastnili. Speciální poděkování patří také malé zpěvačce Inušce ze souboru Hradišťánek,“ vzkazují ze Slováckého muzea.

Kornelie Němečková pochází z Valašska, ze Vsetína (*5. 7. 1932), ale již více než 70 let žije v Praze. Po válce začala studovat nejprve na sociálně zdravotní škole, posléze na Střední uměleckoprůmyslové škole (1949–1953) v tehdejším Gottwaldově, dnešním Zlíně, obor modelářství a návrhářství obuvi. Tam se také seznámila se svým budoucím manželem, známým sochařem Zdeňkem Němečkem, a ještě během studií se vzali. U obuvi však dlouho nevydržela. Láska k folklóru ji přivedla k práci s dětmi, módnímu návrhářství a volné tvorbě. Práce s papírem a barevností pro ni představovala protipól k rozměrnějším tapisériím. Roky spolupracovala s televizí a s animovaným filmem, navrhovala známky, přebaly gramofonových desek, plakáty. Je autorkou grafické podoby znělky televizního pořadu Zpívánky, animovaných filmů Toman a lesní panna (1977), Holoubek (1981). Zpracovávala sportovní tematiku, národopisné motivy, žánrová a pohádková témata; ilustrovala řadu knih, časopisů, zabývala se grafickým designem. Ilustrovala knihy, dětské časopisy, vytvořila řadu plakátů, známek a užité grafiky. Výstavy jejich prací bylo možné zhlédnout v řadě míst nejen naší republiky, ale po celém světě (např. v Budapešti, Montrealu, Oslu, Poznani, Barceloně).