„Původně zde stála fabrika rodiny mojí ženy. Proto je dům rozsáhlý. Po revoluci nám ho vrátili. Bydlíme zde se ženou a našimi šesti dětmi,“ popisuje výtvarník své obydlí a přiznává, že jej vytápějí plynem a příležitostně i kachlovými kamny.

Z venčí je patrné, že je objekt postavený ve stylu pozdního funkcionalismu. Kvůli tomu je průčelí památkově chráněno.

Otmar Oliva odlil na Velehradě detaily oltáře i pamětní desku veliteli paraskupiny Carbon. Hotové odlitky.
Otmar Oliva odlil na Velehradě detaily oltáře i pamětní desku generálu Bogatajovi

„Původně to bylo slavné Vrzalovo řeznictví-uzenářství. To jim znárodnili. Do revoluce tam fungovala pekárna. Tu potom děda pronajal takové podivné firmě, chtěl, aby pekařství pokračovalo, ale nájemci to vedli strašně, stačili vše zničit, tak jsme je vyhnali,“ přiznává Oliva.

Budova v roce 2002 musela absolvovat generální opravu. Obnovit bylo třeba střechu, dodělat stropy v patře, vyměnit okna i topení, elektřinu, vykopat kanalizaci, která tam chyběla.

„Z kolně, kde bylo spousta místa, jsem vybudoval slévárnu a z půdního prostoru pod střechou nad garáží vznikl můj ateliér. S ním mi v letech 1981 – 1983 pomohli kamarádi. Jeho činnost jsme zahájili ilegální výstavou Show pro dva muže v roce 1983,“ uzavírá Otmar Oliva.

Doslova záplava lidí obklopila navečer o prvním červnovém čtvrtku budovu Turistického centra na Velehradě. V jeho přízemí totiž právě startovala dlouhodobá výstava sochaře a výtvarníka Otmara Olivy s názvem Příběh sochy.
Róbert Bezák: Velehrad je to nejsprávnější místo pro sochy Otmara Olivy