Na pozvání našich krajanů v USA žijících se vernisáže výstavy zúčastnil jeden z největších specialistů a sběratelů děl Joži Uprky, Moravan žijící v Praze Petr Vašát.

Ve svém exkluzivním rozhovoru přibližuje čtenářům Deníku nejen svoje dojmy z pobytu ve Spojených státech amerických, zejména z tamního zahájení expozice Uprkových děl, ale podrobně dává nahlédnout také do své cesty a vztahu k obrazům tohoto velkého malířského impresionisty z Kněždubu.

Než se zaměříme na vaši cestu za Uprkou do USA, řekněte mi, jak si mám vysvětlit to vámi často používané pozdravení „Zdraví vás Moravan žijící v Praze“, a co vás vlastně k Jožovi Uprkovi přivedlo?

Ty otázky jsou provázané, jedna souvisí s druhou, a tak asi začnu tím, že jsem se narodil v nedalekých Bílovicích, kde jsme bydleli na hlavní trase k hřbitovu a do kostela, a tak jako malý kluk jsem pozoroval všechny ty strýce a tetičky, kteří často i v krojích procházeli kolem našeho domku. Nikdy nezapomenu na nádherný výhled na celou dědinu z koruny vysoké hrušky, která byla dominantní v širokém okolí, a která pro mě nabízela i zajímavý pohled na kolemjdoucí z ptačí perspektivy. Otec jako malíř amatér, samouk, maloval různé vesnické motivy, některé i pod vlivem Joži Uprky, ke kterému vzhlížel s obdivem a uznáním a byl to právě můj otec, který u mě položil základy mého pozdějšího vztahu k Uprkovi. Dnes je až legrační, že někteří lidé, kteří často neznají ani mé jméno na mě volají při různých příležitostech: „Uprko!“. Je to asi tím, že v poslední době jsem byl takřka u všeho důležitého ve spojitosti s Uprkou. A proč se s oblibou prezentuji jako Moravan žijící v Praze? To je asi tím, že z hlediska mého bydliště jde o stav de facto a de jure. De jure žiju více než 30 let v Praze, kterou mám rád a považuji ji za naši krásnou metropoli, ale pro mě je de facto hlavním městem Uherské Hradiště, jako přirozené centrum moravského Slovácka, kde jsem prožil nejkrásnější léta svého života. A ať to zní sebevíc pateticky a působí možná jako fráze, tak mé rodné Slovácko se všemi těmi kamarády a známými mám opravdu v srdci.

Dříve než se dostaneme k vaší cestě do USA, tak se vás musím zeptat, jak je na tom dnes Joža Uprka z hlediska zájmu galerií, sběratelů a obchodníků?

Joža Uprka patřil již za svého života mezi nejlepší české malíře, zejména figuralisty, jeho obrazy měly vždy výtvarnou hodnotu a tomu odpovídaly jejich tržní ceny. Myslím, že každý kdo sleduje trh s výtvarným uměním v ČR a v Evropě tak mně dá za pravdu, že právě Uprka je jedním z těch malířů, kteří za posledních více než 20 let zaznamenali zvýšený zájem. Zejména sběratelé a investoři z tuzemska i ze zahraničí neváhají za jeho zdařilá díla zaplatit značné částky. Uprka jako původní, autentický český malíř, který necítil potřebu tzv. opisovat od jiných autorů a naopak to byl on, který ovlivnil několik generací českých malířů, se tak vlastně vrátil na místo, které mu po právu náleží na české a evropské výtvarné scéně 19. a 20. století. Málokdo z vašich čtenářů možná ví, že ve třicátých letech minulého století byl Uprka jedním z nejvyhledávanějších a nejdražších českých malířů. Jeho obrazy vždy vlastnily renomované galerie a zdobily významné sbírky. Za honorář, který Uprka obdržel za prodanou monumentální „Jízdu králů“ zakoupil zámek v Klobušicích na Slovensku s nádherným parkem a výhledem na Pováží, kde měl rovněž svůj ateliér, a kde trávil značnou část svého života. Vysoké ceny, které už za 1. republiky byli zájemci ochotni zaplatit za Uprkovy obrazy se staly jedním z důvodů, proč byl a doposud je jedním z nejvíce napodobovaných tuzemských malířů. To co se dnes objevuje na trhu s výtvarným uměním, z toho co mi prochází rukama, je bohužel pravý Uprka tak jeden ze dvaceti obrazů.

Před časem jste se vrátil z USA, kde jste zahajoval výstavu Joži Uprky. Jak tam je tento náš malířský velikán vnímám a kdo vlastně stojí za Uprkovou výstavou ve Spojených státech amerických?

Od založení Galerie Joži Uprky v Praze v roce 1992 udržuji čilé kontakty s potomky našich krajanů žijících v USA, zejména v okolí Chicaga. Mnozí z nich mají své kořeny právě na Slovácku. Některé Uprkovy obrazy se do Spojených států dostaly již při první vlně masového odchodu našich krajanů do USA na přelomu 19. a 20. století a zejména v této komunitě byl a je Uprka velmi populární. Je to dáno tím, že jeho obrazy našim krajanům připomínají zemi jejich předků. Je až dojemné pozorovat s jakým zájmem a zaujetím si často potomci potomků s moravskými kořeny prohlíží Uprkova plátna, která kromě výtvarné úrovně jsou pro ně důležitým dokladem o životě v jejich rodné zemi. Při četných návštěvách naší republice v poslední době nakoupili sběratelé či investoři z USA desítky obrazů Joži Uprky, jež jsou dnes součástí jejich sbírek za oceánem. To je například také osud jednoho ze stěžejních děl Uprky „Naše mamičky“, který před několika lety vydražil americký investor v aukční síni Dorotheum za velmi nadstandardní částku. Zájem krajanů uspořádat Uprkovu výstavu v USA se objevoval už před mnoha lety. Dříve to z nejrůznějších důvodů nebylo možné. Velkým impulsem se v tomto směru stala celostátní souborná reprezentativní výstava Uprky v roce 2011 ve Valdštejnské jízdárně v Praze, kterou organizovala naše nadace Moravské Slovácko spolu s Národní galerií. Tuto úspěšnou výstavu navštívil americký velvyslanec v Praze a mimo jiné i celá řada dalších reprezentativních hostů z USA, mezi kterými bylo rovněž hodně našich krajanů. Jejich zážitek z výstavy byl tak silný, že to rozhodlo o realizaci výstavy ve Spojených státech. Ze všech variant, které byly na stole zvítězila ta, že v letošním roce uspořádají Uprkovu výstavu naši krajané sami ze svých obrazů, které jsou již trvale v USA, zejména ze sbírky George Drosta s tím, že v horizontu dvou let by se mohla uskutečnit velká Uprkova výstava v Českém domě v New Yorku kterou by garantovali příslušné instituce a galerie v ČR, včele s Galerií Joži Uprky v Uherském Hradišti.

Co byste mohl říct na úvod k výstavě Joži Uprky v USA a jaké zážitky jste si přivezl z cesty za našimi krajany za oceán?

Jde o první výstavu Joži Uprky ve Spojených státech a už to samo je úžasné. Výstava se koná v muzeu Cedar Rapids od 12. října a potrvá do konce února příštího roku. Místo, které vybrali pro výstavu naši krajané je velmi důstojné. Muzeum Cedar Rapids je vzdálené bezmála 400 kilometrů od Chicaga a založili ho naši krajané s podporou českého státu. Po rozsáhlých záplavách před deseti lety absolvovalo náročnou rekonstrukci a dnes je významným českým a slovenským kulturně-společenským centrem nejen státu Illinois. Prostory muzea jsou vlastně víceúčelovým zařízením s potřebným zázemím pro organizování výstav a celé řady kulturně-společenských akcí. Součástí muzea je stálá expozice, která dokumentuje historii vzniku ČR a současný život v naší zemi. Nelze si nevšimnout ve stálé expozici poměrně rozsáhlé sbírky krojů, převážně ze Slovácka a prodejny českých výrobků, české literatury a nejrůznějších suvenýrů se symbolem ČR, SR, Moravy a Slovácka. S velkým zájmem u vedení muzea a jeho hostů, se setkal reprezentativní kalendář Joži Uprky na rok 2019 v anglické mutaci, jenž vydala Nadace Moravské Slovácko v Uherském Hradišti. Zásilka kalendářů pro prodejnu je připravena k odeslání.

Co byste nám mohl prozradit o zahájení výstavy. Jaký o ni byl zájem a čím na vás zapůsobila?

Samotná vernisáž výstavy Joži Uprky byla organizátory pojata velkoryse jako velké šou za účasti téměř 300 hostů a početné skupiny organizátorů. V sále je vystaveno na šest desítek Uprkových obrazů, různých technik, různého žánru, období a různé kvality. K výstavě byl vydán barevný katalog do kterého jsme spolu s Jirkou Jilíkem přispěli několika stránkami textu. Hlavní program na zahájení výstavy se uskutečnil ve velkém sále muzea a k celkově dobré atmosféře přispěla i Horňácká cimbálová muzika Petra Mičky. S velkým ohlasem při zahájení výstavy se mezi přítomnými setkala zdravice hejtmana zlínského kraje a senátora Jiřího Čunka, kterou jsem s jeho pověřením předal hlavním organizátorům a garantovi výstavy George Drostovi, mimo jiné bývalému honorárnímu konzulovi ČR v Chicagu. Zdravice byla slavnostně zarámována a v anglickém a českém jazyce bude vystavena po celou dobu výstavy v expozici. Českou republiku, Moravu a Slovácko připomínaly i podávané gastronomické speciality připravené místním Čechoameričanem. Chlebíčky, koláče , tyčinky a jiné dobroty dle českých receptů opravdu chutnaly. Velmi emotivně prožívala vernisáž výstavy svého slavného předka mistra Uprky jeho prapravnučka Nancy Wilkinson, která žije v San Luis ve státě Kalifornie a je úspěšnou terapeutkou. Když jsem jí na památku věnoval bronzovou minci Joži Uprky ke 150. výročí jeho narození v krásné etui, vyhrkly jí slzy dojetím. Polovinu pásky, kterou jsem jako čestný host přestřihl při slavnostním otevření výstavy na vernisáži, jsem si odvezl jako hodnotný suvenýr, jenž bude zajímavým artefaktem v naší stálé expozici Joži Uprky.

Jaký program kromě Uprkovy výstavy vás v USA čekal?

Do USA jsme odjížděli na pozvání našich krajanů a vedení muzea Cedar Rapids. Tomu odpovídal i program. Byl tak zajímavý, že jsme ani příliš nevnímali sedmihodinový časový posun. Už samotné městečko Cedar Rapids na mě velmi silně zapůsobilo. S českým pojmenováním ulic, českými nápisy na obchodech, na chodnících, s českými původními reklamami na štítech domů, jsme se zejména v historické části města setkávali takřka na každém kroku. Zdejší obyvatelé nám při různých příležitostech vyjadřovali své sympatie. A to ať už šlo o mladé potomky potomků našich krajanů, nebo seniory. Náhodné setkání s 95letým krajanem, původně někde od Hradce Králové, který zde žije od svých 35ti let bylo dojemné, stisk jeho rukou a objetí stále cítím.

Mohl byste nám poněkud podrobněji přiblížit Cedar Rapids, jeho obyvatele a atmosféru z městečka čišící?

Stopa československých rodáků je v Cedar Rapids nesmazatelná. Ve 20. letech minulého století zde žilo více než 20 tisíc přistěhovalců, z Čech, Slovenska a Moravy, kteří vlastně toto městečko založili. O jejich výjimečném postavení mimo jiné vypovídala i návštěva českého hřbitova s nekonečným počtem pomníků a pomníčků. I když hřbitov je možné projet osobním autem křížem krážem po asfaltových cestičkách, tak jsme stejně vzhledem k rozloze hřbitova zvládli jen malou část. Česká a moravská jména zapsaná zlatým písmem, či vytesaná do mramorových pomníků tam budou navždy připomínat i jejich rodnou vlast. Jednou z prvních, na svoji dobu monumentální stavbou, kterou vybudovali Češi v tomto městečku byla banka a spořitelna, která i když už aktuálně slouží jinému účelu, stojí dodnes. Při prohlídce města jsme rovněž navštívili místní bazar se starožitnostmi. Tolik věcí české provenience, které dýchají vzdálenou historií nás mile překvapilo.

Cestou z Cedar Rapids jste se zastavili v Illinois…

Tam jsme si v doprovodu prezidenta Augustiánské univerzity Stevense Bahlse prohlédli některá pracoviště a studovny v rozsáhlém komplexu budov, které stojí na prostorném pozemku s několika jezírky a nádhernou přírodou v okolí. Když pominu studijní podmínky, tak za univerzitní fotbalový stadion či tenisové kurty by se nemusel stydět nejeden fotbalový či tenisový klub v České republice. Illinois je stejně jako Chicago kosmopolitní město, o čemž svědčí zdejší obyvatelé a konec konců i uvedená Augustiánská univerzita, kterou před mnoha lety založili švédové a i nyní ji spolufinancují. Několik zajímavých dnů jsme strávili v Chicagu, o němž jsem dřív slyšel jen z vyprávění. Atmosféra drsného města plného mafiánů, kterou jsem znal z amerických filmů je ta tam. Jde o moderní město s téměř třemi miliony obyvatel, které z jedné části obklopuje Michiganské jezero. Na každém kroku jsme se setkávali s příjemnými lidmi, kteří zvláště když se dozvěděli že jsme z České republiky, dávali nám najevo svoji přízeň. Není pochyb o tom, že i zde zapustili Češi a Moravané hluboké kořeny. Ještě nedávno byly v centru města například i dvě české restaurace a kulturní dům, kde probíhal bohatý spolkový život. Hodně jsme se dozvěděli i od našeho generálního konzula v Chicagu Bořka Lisce, který nás provedl i výstavou obrazů, kterou konzulát zorganizoval ke 100. výročí založení Československé republiky. Výstava probíhala ve velmi důstojném prostředí klubu Union League Club Chicago. Milým překvapením pro mě bylo, že tam nechyběl ani obraz Uprky, který byl zapůjčen z významné rodiny českých krajanů. V tomto úctyhodném klubu s bohatou historií, který pro své členy nabízí i luxusní ubytování, bazén, fitcentrum, několik velkých kongresových sálů, salonků, restaurací, kaváren a barů, se schází hosté z celého světa. Bylo pro mě velkým zážitkem strávit v tomto klubu na přímluvu pana generálního konzula ČR klidnou noc. Příjemné setkání se uskutečnilo ve významné instituci Federal Rezerwe Bank od Chicago, která provozuje také své muzeum s celou řadou zajímavých informací o vzniku platidla o historii dolaru s lákavými atrakcemi pro návštěvníky muzea. Během několika minut tak mimo jiné můžete získat jako suvenýr i 100 dolarovou bankovku s vaším portrétem i jménem. Rovněž mě zaujala prohlídka jednoho z největších muzeí skla a hodin na světě, návštěva státní galerie výtvarného umění, kterou jsme v doprovodu kurátorky věnovali zejména stálé expozici francouzských impresionistů a jejich vlivu na světové malířství. Neodmítli jsme ani pozvání na ranní kávu v Tramp Tavers, (patří Donaldu Trampovi) stejně jako na noční prohlídky města s nesčetnými světelnými reklamami. Samotné město je přeplněno honosnými mrakodrapy a říká se o něm že je druhým největším polským městem.

Chicago je město mrakodrapů, jak se našinec cítí na jejich úpatí?

Čeho si nelze nevšimnout je to, že přes mrakodrapy, které sahají doslova až do nebe, takřka nepronikne slunce, že charakteristickým rysem všech ulic v Chicagu je poměrně silný vítr, který snad jen v letních měsících může být příjemný. Jedním z největších zážitků této mé cesty za krajany v Chicagu bylo setkání s velmi příjemnou dámou, která se narodila v Lipově, jenž se nachází kousek od Kněždubu, kde se narodil Joža Uprka. Tato sympatická paní žije naprostou většinu svého života v překrásné části předměstí Chicaga. Již na první pohled jde o atraktivní a úspěšnou ženu, která miluje svůj rodný kraj a hrdě se k němu hlásí. Paní MUDr. Slávka Coufalová odešla do USA jako mladá lékařka, která se postupně stala v USA uznávanou dětskou lékařkou a váženou autoritou v širokém okolí. Její nádherný dům s rozsáhlou pěstovanou zahradou se stal místem naší zastávky. Kromě několika dalších hostů jsme se zde potkali i s další výraznou osobností za oceánem, MUDr. Jaroslavem Kynclem, původem někde z Vysočiny. V USA žije téměř 50 let. Z jeho vyprávění vyzařují životní zkušenosti, moudrost, zdravé sebevědomí, ale i pokora. Opravdu přátelské neformální setkání u paní MUDr. Coufalové bylo příjemné i tím, že tam zazněly moravské písničky v podání cimbálovky Petra Mičky. V době kdy jsme se připravovali na to, že naší hostitelce poděkujeme za vřelé přijetí s nabídkou nekonečného množství gastronomických specialit a kvalitních nápojů nás naše hostitelka pozvala na slavnostní večeři do nedaleké české restaurace, která měla být definitivní tečkou za touto skvělou párty. Poměrně velká restaurace s několika salónky patří českému krajanovi, který do USA odešel v roce 1968. O tom, že je restaurace opravdu česká nás přesvědčili nejen podávaná jídla, kde nechybělo vepřo-knedlo-zelo, řízek, nebo svíčková, ale rovněž obsluha v moravských krojích. Je toho víc o čem by se dalo povídat, ale to až někdy příště. Z USA jsem se vrátil s dobrými pocity, s poznáním, že naše malá země uprostřed Evropy má zásluhou pracovitých krajanů své významné místo za oceánem, i s tím, že většina z těch, s nimiž jsem měl možnost se potkat v Chicagu, Illinois či Cedar Rapids, přijala mé pozvání k návštěvě Slovácka, Uherského Hradiště a Galerie Joži Uprky, což je pro mě velká výzva do budoucnosti.

Vizitka Petra VašátaJe mu 67 let a pochází z Bílovic. Nyní žije v Praze. Značnou část svého života se věnuje českému výtvarnému umění, převážně malířům 19. a 20. století. Je spoluzakladatelem Nadace Moravské Slovácko i unikátní stálé expozice Joži Uprky v Uherském Hradišti, jejíž součástí je galerie malířů Slovácka ve Veselí nad Moravou.