V kulturním domě v Podolí uspořádal o prvním dubnovém víkendu tamní občan Milan Pavlík výstavu soukromé sbírky historických bicyklů a ručně vyráběných dřevěných kol. Výstavní expozice byla koncipována tak, aby zaujala nejen znalce bicyklů, ale i laiky, děti, muže a dámy. A pravdou je, že v Podolí bylo k vidění historické jízdní kolo s názvem Dürkopp, které spatřilo světlo světa v roce 1904.
„V expozici je průřez od mého nejstaršího jízdního kola přes drezíny, kostitřasy, což jsou vysoká kola, až po ty moderního typu, dřevěná kola s různě nadčasovými designy, které dělám od sedmnácti let do mých současných 39 let,“ svěřil se Milan Pavlík, který má k historickým jízdním kolům, kostitřasům a moderním bicyklům neutuchající sběratelskou vášeň.
A kdo jej k ní přivedl? Ani otec, ani dědové, ale je to podle slov Milana Pavlíka velmi zajímavé. „Ve svých šestnácti letech jsem šel na film do kina, nové horské kolo jsem si před ním dobře zamknul, ale když jsem vyšel z kina, bylo kolo pryč. Někdo mi jej zcizil. Protože jsem neměl na čem jezdit, zašel jsem za svým dědečkem, který měl staré kolo pověšené na půdě. Poprosil jsem tedy dědečka, jestli by mně kolo nedal, a on že ano,“ svěřil se Milan Pavlík.
Staré dědáčkovo kolo si zrenovoval a tak ho ta kola chytila, jak se říká, drápkem svým, a on kola začal sbírat, začal s vysokými koly jezdit na srazy cyklistů, ale také na závody. V roce 2022 zvítězil na vysokém kole na Mistrovství Evropy.
„Letos bych se chtěl na vysokém kole zúčastnit mistrovství světa, které se bude konat v Ostravě. Závod se pojede na 160 kilometrů a bude velmi náročný. Takže si nedělám žádné iluze, že bych tento závod na světovém šampionátu vůbec dojel,“ myslí si Milan Pavlík.
Ten svoje sbírky historických i dřevěných kol vystavoval s klubem, který měli sběratelé bicyklů v Uherském Ostrohu. Historickými a dřevěnými koly z jeho sbírky se prezentoval ve Veselí nad Moravou, Uherském Hradišti, Uherském Ostrohu, ve Starém Městě, v Drslavicích a v dalších obcích a městech na Moravě.
„Synovi se nejvíc líbí mnou vyrobená dřevěná kola. Jejich rámy, které mají jen pětimilimetrové stěny, jsou na kolech duté. Brýle a další doplňky jsou všechno moje ruční práce. Nesmím při jejich tvorbě používat ani počítač,“ svěřil se Milan a pokračoval, co všechno je třeba vytvořit než se zrodí v jeho rukách nové kolo.
„Kola vystavená v našem kulturním domě jsou z mojí sbírky. Dřevěným kolům jsem dal název po lesní zvěři. Třeba srna a srnec, muflon, divočák, kamzík a antilopa. Zajímavým dřevěným kolem v expozici je kladivoun,“ vysvětlil Milan Pavlík. Jeho žena Marie, prozradila, že má z kol manželem vyrobených velkou radost, „Výroba kol manžela baví. A když to či ono kolo přivede na svět, má jiskry v očích a hned mně vypráví, na jaké kolo bude dělat projekt,“ svěřila se Milanova žena jménem Marie.
Jejich desetiletému synovi, Filipovi, se nejvíce líbí tátova dřevěná kola a pak velmi zajímavé historické kolo Tripol z roku 1925. „Tehdy bylo běžné, že na tom kole jezdili brusiči, holiči sklenáři a další, kteří občanům nabízeli své služby,“ prozradil Filip.
„Renovace nekompletního bicyklu je někdy přímo mravenčí práce. Dnes už náhradní díly nelze běžně v obchodech koupit. Proto sběrateli nezbývá nic jiného, než je shánět na specializovaných burzách, ve starožitnictvích, vetešnictvích a podobně. S pomocí internetu je to však dnes o mnoho jednodušší, než kupříkladu před deseti lety,“ dodal sběratel historických kol Milan Pavlík.