Někteří z nich mají ve své sbírce unikátní historické kousky, jiní zase dávají přednost jízdě na vysokých kolech, která se za sto třicet let téměř nezměnila.
„Vysokým kolům dává v našem klubu přednost jedenáct členů, z nichž nejmladší je naše šestnáctiletá dcera Lenka. Nejstarším je sedmapadesátiletý Jaroslav Brablc. Ten dokonce jezdí s Ivanem Křivánkem ze Slavkova na dřevěné drezíně. Společně se prezentovali i na mírové misi v Japonsku,“ uvedl Zbyněk Příleský, který si v bicyklubu vzal na starost lidi, jež holdují jízdě na vysokých kostitřasech. Výlet na nich je podle něj a jeho manželky Hany, rovněž členky klubu, nostalgický zážitek připomínající zašlé časy. „Jízda na vysokém kole působí na první pohled velmi elegantním dojmem. Kdo si někdy chtěl jízdu na něm vyzkoušet, musí nám dát za pravdu, že to není nic jednoduchého. Nejsložitější je na kolo nasednout. Ale ještě těžší je na něm se udržet a nespadnout hned při prvním šlápnutí,“ vysvětlují manželé Příleští.

Tyto historické velocipedy v poslední době prožívají svůj druhý či třetí zlatý věk. „Na vysokých kolech jsme nacvičili jakési reje, kterými jsme se letos na podzim představili veřejnosti v Uherském Hradišti a v Ostrožské Nové Vsi,“ uvedl Příleský. Vysoké kolo, jež mu učarovalo, není historickým kusem, ale tříletou replikou, kterou si postavil sám. „To za historická plášťová kola se považují ta, která byla vyrobena před rokem 1945,“ dodal Příleský.