Byla mezi nimi i osmašedesátiletá vyšívačka Eva Minksová, mistryně lidové umělecké výroby. Ten, kdo viděl Evu Minksovou tvořit umnou horňáckou či jinou výšivku na krojích, stolním prostírání či vyšívaném ubrusu z ručně tkaného konopného plátna, určitě nelitoval.

Eva Minksová povýšila výšivku na povolání. Řeklo by se: nic víc než kvalitní ocelová jehla, plátno a barevné nitě. Jenže kolik dnešních žen či dívek tuhle křehkou krásu výšivek dokáže vytvořit? „Nemyslím si, že by jich bylo málo. V každém regionu se najdou ženy, které dovedou vyšívat nejen ubrusy a prostírky, ale i kroje, a pokračovat tak v práci našich předků. Je třeba zachovávat dávné tradice ruční výroby a vštěpovat je mladé generaci,“ odpovídá jasně Minksová, kterou už v osmi letech naučila vyšívat její maminka.

Jemnou nádheru zrozenou v šikovných rukou vypracovala na špičkovou úroveň. Dvacet let pracovala jako profesionální vyšívačka v bývalém Ústředí lidové umělecké výroby v Uherském Hradišti. Kromě těch běžných ubrusů a prostírek vyšívala i kroje z nejrůznějších koutů bývalého Československa. Zúčastnila se řady soutěží, z nichž si vždycky přivezla ty nejcennější vavříny. „Horňácké výšivky byly na výstavách vždycky jakousi perlou. Zvláště ty na konopném plátně, které je od stébla ručně zpracované. Dnes je to plátno velice vyhledávané, ceněné, ale také pomalu mizející. Kupujeme ho od starších lidí a vyšívačky jsou vděčny za každým metr, který jim prodají. Zrovna teď vyšívám na plátně starším víc než půl století. Kvalita je dobrá a nesnese srovnání s plátnem strojovým,“ tvrdí vyšívačka.

Jehla, nit a konopné plátno jí učarovaly na celý život. Ke křehké výšivce má velkou úctu, protože vyžaduje zručnost, cit, trpělivost a dobrý zrak, kterého jí ale s přibývajícím věkem ubývá. „Nikdy bych své výšivky neprodávala někde na nároží nebo na tržišti. Umělecká výšivka není perník nebo kus hadru,“ říká důrazně Minksová.

Vyšívá převážně na ručně vyrobeném plátně, ale nejraději má to velice jemné, které se používá na horňácké košile. „Radost mám z toho, že ani všemocná paní móda se na vzhledu klasických horňáckých výšivek neprojevila. Snad je to tím, že kroje se dědí z generace na generaci a lidé z Horňácka si váží odkazu svých předků,“ dodává vyšívačka.