Kdy jste si začali oblékat kroj? Měl k němu vztah ve vaší rodině někdo před vámi?
Tomáš: U nás jenom prababička chodila v kroji. Občas si ho oblékla ještě mamka, mě ale rodiče vedli k folkloru už odmala. V šesti letech jsem začal navštěvovat kunovský Handrlák, o rok později jsem poprvé zamířil na zkoušku místního Popovjánku.
Eva: U nás chodila na hody v kroji mamka. Já sama jsem se nejprve dostala jako malá do Popovjánku, ale moc mě to nebavilo, tak jsem s tím tehdy sekla a ke kroji dlouhou dobu ani nečichla. K souboru jsem se vrátila až v patnácti. Tehdy mi mamka řekla, že bych se mohla zúčastnit hodového průvodu, že je to zábava. Tak jsem to na její doporučení zkusila a víceméně se od té doby pohybuji pořád v prostředí různých cimbálovek a folkloru.

A co vlastnictví kroje, jak to s ním máte? Nosíte každý svůj, nebo vypůjčený?
Eva: Jak, co. Část ho mám půjčený od tety, část se snažím postupně kompletovat.

Jak to, že nenosíte kroj po mamince, která se aktivně zapojovala?
Eva: Neměla vlastní, ale vypůjčený od Potomáků, což je rodina, která provozuje místní muzeum.

A co vy Tomáši?
Mám vypůjčený od Potomáků, ale postupně si i já dokupuji části tak, abych měl jednou kroj kompletně vlastní. Například svůj mám už opasek. (smích)

Byli jste už mladšími stárky?
Eva: Oba jsme už byli mladšími stárky, ale vždy každý z nás s někým jiným. Já před dvěma lety a víceméně jsem počítala s tím, že půjdu i ve starším páru. Jen jsem nechtěla stárkovat hned dva roky po sobě, proto tam u mě byla ta jednoletá pauza.
Tomáš: Já jsem byl před pěti lety za mladšího stárka v Popovicích a shodou okolností v tom samém roce jsem byl i za staršího, ale v Kudlovicích. Tehdy jsem z toho měl smíšené pocity, ale tentokrát to za ty nervy stálo. Pokud by například vznikla situace, že by v budoucnu měly být popovské hody bez staršího stárka a tedy bez práva, uvažoval bych o tom, zdali nejít ještě jednou, ale nepočítám s tím. V současnosti máme ale natolik omlazenou chasu, že věřím, že taková situace nenastane.

Jak vlastně došlo k tomu, že jste se tedy vloni dali dohromady? Byli jste už předem domluvení?
Tomáš: No, byli jsme domluveni už předtím, nicméně veřejně jsem Evu požádal, aby šla se mnou za stárku až na zabíjačce.
Eva: To byla totiž akce se souborem. Stáli jsme tehdy u stolu, kde se dělala tlačenka a došlo na téma hody. Tomáš se v tu chvíli ujal slova a přede všemi se mě zeptal, jestli s ním půjdu na hody za stárku. Řekla jsem, že ano, připili jsme si štamprlí slivovice a bylo to.

Čtěte také: Režisérka je kráva, křičel divák při představení ve Slováckém divadle

Jak náročné je být stárkem v Popovicích? Jaké jsou vůbec zvláštnosti a specifika jít v čele chasy ve vaší obci?
Eva: Trochu odlišné to u nás máme v pohoštění. Stárci musejí u sebe doma pohostit po dobu hodového víkendu jak celou chasu, tak muziku. Nejde ale o několik běžných koláčků, zákusků, jednohubek nebo chlebíčků. Je třeba připravit oběd nebo večeři pro všechny. Na stolech jsou tak připravené řízky, rolády a sekané včetně příloh.
Tomáš: O hodech máme také hodně náročná pásma a vystoupení při večerní zábavě. Už několik let je vymýšlí starostka Jitka Nováková a tradičně se skládají jak z tanečních sekvencí i z hraných scének. Člověk si tak vyzkouší, jak dobrým hercem dokáže být po náročném dnu.

A jak zdařilé byly loňské hody? Vyskytly se nějaké nečekané problémy?
Eva: Pro mě osobně byla nejhorší doba před příchodem chasy. Měla přijít kolem jedné odpoledne, ale zdržela se a dorazila k našemu domu až kolem páté. Čtyři hodiny jsem tak musela stát v pozoru v zašněrovaném kroji. To čekání bylo nekonečné.
Tomáš: Já jsem zase měl trochu problém s textem, naštěstí mi dobře fungovala nápověda v podobě mé přítelkyně, takže všechno jsem nakonec nějak odrecitoval.

Vaše mladší sestra navíc vloni šla za mladší stárku, takže Lyků bylo v Popovicích na hody plno co?
Tomáš: Šla, dokonce se společně se mnou účastnila soutěže o nejhezčí stárkovský pár a dostala se stejně jako já do finále.

Čtěte také: Stárci z Popovic převzali vítězných 66 litrů vína

Panovala mezi vámi sourozenecká rivalita v soutěži?
Tomáš: Vůbec, naopak jsme si společně fandili a na finále jsem se gentlemansky domluvili, komu se budou posílat hlasy.

Proč se tedy nakonec posílaly vám?
Tomáš: Protože Eva má těžší kosti a množství vyhraného vína se počítá podle hmotnosti stárky. Byl to jednoduchý kalkul.
Eva: No na váze jsem pracovala už dlouhodobě, protože jsem věřila že vyhrajeme. Vlastně jsem na ní začala pracovat už tak před dvěma lety, když jsem se poprvé zúčastnila soutěže jako mladší stárka. Tenkrát to nevyšlo, ale má poctivá práce se letos vyplatila.

A co tedy samotné číslo, na nějž poskočila váha?
Eva: No bylo to krásných a magických 66 kilo.

Takže 66 litrů vína. Kdy je plánujete vypít?
Eva: Myslím, že jsme si kulturní dům zarezervovali na 21. dubna. Jsou zváni všichni, co nám drželi palce a svými hlasy nám pomohli vyhrát.

Čtěte také: Folkloristé: Aby vybírala OSA poplatky za lidové písně, je trapné

Co byla vlastně vaší strategií v soutěži O nejpohlednější stárkovský pár? Jak náročné bylo nakonec sehnat tolik kuponů z novin, abyste vyhráli?
Eva: My jsme s Tomovou přítelkyní Barčou navštěvovali trafiky a postupně je vykupovaly. Vždycky jsme musely chodit po dvou, protože jednomu člověku všechny výtisky nikdy prodat nechtěli. Nejdříve jsem šla já a pobrala zhruba půlku vydání Slováckého deníku. Pět minut na to přišla do trafiky Barča a skoupila zbytek.
Tom: Já jsem zase vykupoval výtisky z každé benzinky, na kterou jsem narazil. Samozřejmě byl zaúkolovaný i zbytek rodiny.
Eva: Nouze nebylo ani o zábavné historky. Například jsem jednou přišla do Kauflandu a vzala si tam deset pátečních výtisků. Prodavačka mě tehdy upozornila, že jsem si vzala deset stejných čísel, tak jsem jí odvětila: „Já vím,“ a když se stále nechápavě dívala musela jsem ještě dodat „Jsem tam.“

A co vaši partneři? Proč jste nestárkovali každý s tím svým?
Eva: Můj partner byl už před dvěma lety starším stárkem, takže jsem s ním nějak nepočítala.
Tom: Moje partnerka není z Popovic a sám jsem si chtěl spíš vybrat někoho z dědiny, zvláště když holek máme dost.

A co o příštích hodech? S kým se ukážete v průvodu na nich?
Oba: Ještě jsme o tom neuvažovali. Možná půjdeme se svými partnery. Uvidíme.

SLEDOVALI JSME O nejpohlednější stárkovský pár roku 2016