Jeho denní režim a pracovní nasazení by nevydržela většina dnešních třicátníků. „Každý den vstávám v pět hodin, do desíti maluji a pak jdu cvičit hru na harmoniku,“ nastiňuje svůj běžný den milovník vína a života Jan Hladký.

Jako kumštýř, který dokáže zachytit mizející krásu zapomenutých koutů Slovácka a precizně zvládne prakticky jakoukoliv výtvarnou techniku, je známý už dlouhá léta. Poslední roky si však našel nový koníček. Zcela jej pohltila hra na harmoniku. V jeho zkušebně leží čtyři pečlivě překryté a krásně zdobené kousky. Když je činorodý výtvarník bere do ruky, tak se mu rozsvítí oči a s klávesami se doslova mazlí. „Od letošního ledna do srpna jsem natočil třináct cédéček,“ počítá Hladký, který se přátelí i se známou muzikantskou dvojicí Eva a Vašek.

Ale výtvarný kumšt na hřebíček rozhodně nevěší. Malířský plán na další měsíce má zcela jasný. „Doktor Popelka z brodského muzea mi slíbil zapůjčit snímky starých kopaničářských usedlostí. Chtěl bych se jimi inspirovat a udělat takovou malířskou kolekci, možná i výtvarný dokument,“ popisuje Hladký, jenž letos uspořádal výstavu k 750. výročí obce Prušánky. „Měla velký úspěch. Myslím, že tamní lidé rádi viděli mé obrazy. Namaloval jsem ta krásná prušánská zákoutí a vinohrady,“ prozrazuje výtvarník, do jehož ateliéru už léta pravidelně přijíždí třináct známých galeristů, aby od něj nakoupili obrazy pro své zákazníky.

„Neumím zahálet. Nejsem člověk, který by dokázal proflákat čas,“ přiznává Hladký, který začal také pilovat svou francouzštinu. Před více než půlstoletím z ní složil státnici, ale dnes se mu zdá, že začal slovíčka zapomínat, proto se znovu ponořil do studia tohoto jazyka. „Někdo říká, malířství je umění, hudba je umění, já říkám, že umění je žít a prožít si každou chvíli,“ zdůrazňuje své osudové krédo s tím, že má životní štěstí i v kruhu rodinném. „Důležité je mít doma zázemí. Má žena má pro mne, mé koníčky a práci velké pochopení,“ uzavírá malíř.