Lidé z malé vísky ve Zlínském kraji se jako pokaždé s končícím týdnem probudili do nedělního rána. Jitro 18. dubna tentokrát přineslo stopy nejistoty, strachu, ale i rozčarování a ignorace.

Ani ne čtyři stovky obyvatel ze sobotních večerních zpráv věděli, že jméno jejich vesnice skloňují média po celém světě. V souvislosti s podezřením na podíl ruských tajných služeb na výbuchu ve zdejším muničním areálu v roce 2014 místní spekulují, zda je to vůbec možné. Pokud by vyšetřování potvrdilo zásah Rusů, trvají na potrestání viníka.

Nestojíme o popularitu

Některé nechává kauza chladnými. „Nestojíme o popularitu,“ říká neochotně postarší pán a uhání prázdnou uličkou směrem k polím.

„Je mi to úplně jedno. Nezajímá mě, co se děje,“ odpovídá asi třicetiletý muž, rychle se souká do auta a mizí z dohledu.

Z mínění dalších vesničanů vyznívá údiv a spousta otazníků.

„Nevíme, co si o tom máme myslet. Je zajímavé, že výbuchy se staly aktuální teď a zase až po šesti letech. Kdoví, kde je vůbec pravda, zvlášť v dnešní době. Jestli to není nakonec tah naší vlády. Dokonce se zapomnělo i na covid, od včerejška jsou plné zprávy jen Vrbětic,“ krčí rameny místní rodačka, která si nepřeje uveřejnit své jméno.

Advokát Radek Ondruš má zkušenosti také s mediálně sledovanými kauzami.
Hledaní Rusové se u společnosti Imex Group neobjevili

Cítíme hrozbu

Sobotní zjištění tajných služeb na bezpečí podle ní nepřidá. „To víte, že cítím hrozbu. Zleva i zprava. Jestli to nakonec nebude boj mezi USA a Ruskem,“ obává se.

Při výbuchu v roce 2014 zahynuli v muničním skladu dva zaměstnanci firmy, která tu měla uskladněnou munici. Jednalo se o Luďka Petříka a Vratislava Havránka.

Jejich totožnost ani bližší informace místní neznají.

„Od nás asi nebyli, říkalo se, že jsou to Ostraváci. Co je mi divné, že šest let se nic nevědělo o jejich ostatcích, až teď jsem v televizi slyšela, že našli dvě torza těl,“ uvažuje další místní rodačka, která si také nepřeje uveřejnit jméno.

Zdroj: Martin Mrlina

O tom, jak mohlo před více než šesti lety dojít k výbuchu v areálu, který má přísná bezpečnostní pravidla, ví své Robert Valčík. Že by v explozi mohli mít prsty Rusové, pokládá za téměř jisté.

„Jasné je, že to tam nebouchlo samo od sebe. V roce 1992 jsem tam sloužil jako voják a sklady hlídal. Byla tam přísná opatření, v případě napadení jsme například nesměli střílet proti skladu. Jinak by to vyletělo všechno,“ prozrazuje osmačtyřicetiletý Vrbětičan.

Děti by byly rychlejší

Hlídat takové množství munice měl podle něj stát. Tak to bylo původně, pak začaly v areálu působit soukromé firmy. „Co mě ale nejvíc zaráží, že přišli s informací o příčinách výbuchů po tolika letech. Ta naše vláda je pomalá. Děcka ze školky by celou kauzu vyšetřily dřív,“ míní bývalý hlídač areálu.

Vzápětí dodává. „Pokud by vyšlo najevo, že za vším stojí Rusové, požadoval bych všechny ty obrovské výlohy po Putinovi.“

Své postřehy přidává také starší obyvatelka rodné vísky.

„Dnešní politice rozumět, není sranda. Nejdřív se nevědělo, kdo to udělal, teď zase najednou že Rusko. Kdo se v tom má vyznat. Vždyť ani nikdo pořádně nevěděl, co se tam vlastně skladuje a kolik tam čeho bylo,“ zlobí se.

Místo výbuchu ve Vrběticích. Ilustrační foto
Zapojení Rusů ve Vrběticích? Zástupci kraje jsou v šoku

Jako ve válce

Vrací se ke krušným chvílím z poloviny října roku 2014. „Stála jsem tu na chodníku před barákem, najednou taková šupa, že jsem málem spadla. S brekem jsem utekla domů. Bylo to jak ve válce,“ vzpomíná.

Vedle zasaženého areálu má rozsáhlé pozemky. Po výbuchu na ně nesměla, teď se bojí. Téměř sedm let se na pole a louky nebyla podívat.

Že by vesnice utrpěla stran prodeje pozemků a nemovitostí si nemyslí. „Domy jsou tu prázdné, ale proto, že staří umřeli, ne proto, že by díky výbuchům nebyly Vrbětice atraktivní. Pořád se tu nabízí nová místa a staví se tu,“ dodala rodačka.

Starosta Vlachovic, pod které Vrbětice patří, považuje celou kauzu za těžko komentovatelnou a nepříznivou.

„Když zjistíte, že se na území vaší obce skladují zbraně a munice, které měly být použité ve válečném konfliktu, rozhodně to není příjemné zjištění,“ řekl pro Deník Zdeněk Hověžák.

Trvalo to skoro sedm let

Hejtman Zlínského kraje Radim Holiš kroutil hlavou nad oznámením výsledku vyšetřování po tolika letech. „Útvar pro vyšetřování organizovaného zločinu přebral kauzu dva měsíce po policii, tedy někdy v prosinci 2014. Je u mě s podivem, že výsledek, se kterým teď přišli, vyšetřili až za skoro sedm let,“ divil se.

Podle jeho slov není Zlínský kraj o průběhu vyšetřování nijak informovaný ani není jeho účastníkem. Kraj pouze vyúčtoval finanční podporu, kterou stát posílal do složek, které v areálu zasahovaly při likvidaci následků.

Případ Vrbětice je podle hejtmana kauza, která bude krajem rezonovat. „Najdeme více otazníků, které teď vyplynuly. Pokud vím, je tam řada věcí nedořešených, co se týká převodu majetku Vojenského lesního úřadu, není dotažený úklid lesních ploch, které mají v majetku obce,“ vypočítává.

Kraj nevlastní v areálu žádný majetek. Přesto je třeba zúčtovat. „Byl bych rád, kdyby se udělala čára a došlo k vyrovnání. Ale kdo a koho má žádat, je v této chvíli předčasné říci,“ uzavírá hejtman Zlínského kraje Radim Holiš.