Zapátrejme na chvíli v paměti, nad kolika lidmi jsme v poslední době zlomili hůl proto, že nedokážeme pochopit, jak může „opakovat lži těch druhých“.

Přestali jsme mít chuť, schopnost poslouchat, co se nám snaží říci „ten druhý“. Jsme zalezlí ve svých zákopech a z nich jen sami házíme šrapnely, nebo alespoň sledujeme tu řežbu kolem nás.

Když s někým nesouhlasíme, tak s ním nejsme schopni vést skutečnou debatu. Zesměšňujeme jej, ironizujeme, případně na něj zvedneme hůl.

Takhle opravdu chceme pokračovat? Odpověď na to, kdo dalších pět let povede naši zemi, budeme znát už zítra. Rány, které si zasazujeme v debatě hluchých s němými, se ale nezahojí přes noc. Musíme se vrátit o několik kroků zpět, znovu se učit respektovat, vnímat i názor, s nímž bytostně nesouhlasíme. Přestat používat demagogii a lži pro to, abychom zesílili pádnost své „pravdy“.

Prvním krokem na této cestě může být naše dnešní čí zítřejší volba. Nenechme se strašit, manipulovat.  Nedovolme, aby naši volbu řídil strach.

Odvážně postavme do čela státu muže, který asi nebude mít ambici se stát prezidentem dolních deseti milionů, ale svěsí ze stožáru nad Hradem standartu s nápisem rozděl a panuj.

Roman Gallo, ředitel redakcí Deníku