Vlčí oči i vlaštovčí guláš. Skauti vařili, maminky jim do toho nemluvily

V objektech sídlištně hospodářského a řemeslnického areálu archeoskanzenu předváděli kluci a holky ve věku od čtyř do patnácti let své kuchařské umění.

„Z přinesených kulinářských suroviny a ingrediencí vařili skautští kuchtíci a kuchtičky jídla podle svých nápadů a chutí, jejichž recepty drželi přísně pod pokličkou. Maminky jim do vaření nemluvily, takže jídla byla naprosto originální, jaká v životě ještě nikdo nejedl, ani se s jejich názvem nesetkal. Co název, to perla,“ nechal se slyšet starosta Modré a vůdce tamního skautského střediska Miroslav Kovářík.

S hodnotitelskou komisí mohl po dvou hodinách vaření ochutnat třeba vlaštovčí guláš, laty záplaty, vlčí oči, spálenou vačici s popelovou krustou, borůvkovo-klackové placky, psí prsíčka na kouři, koronavirus polévaný kekelem z pekel, zmijí hrudky s kořením, ohnivá křidýlka s dračími zuby či jelení nohu na paprice.

Na Salaši se degustovalo 311 vzorků pálenky. Podívejte se. jak jim to šlo

Rok od roku šikovnější

„Rok od roku porota zjišťuje, že skautští kuchtíci a kuchtičky jsou šikovnější. Nechceme zahanbit svoje manželky, velmi dobré kuchařky, ale musíme konstatovat, že ony mají ve svých dětech, skautských kuchtících, tvrdou konkurenci,“ řekl s pousmáním Miroslav Kovářík.

Souhlasně mu přikyvoval člen poroty Zdeněk Lapčík, který na zimní vaření přivezl svoji čtrnáctiměsíční dceru Filipu Antonii. Nejmladší účastnici zimního vaření, čtyřměsíční Emilly Pavlovou, si s sebou do skanzenu přivezla maminka Nela Partyšová.

„Před měsícem spokojeně ležela v jesličkách v roli dvouměsíčního Ježíška při živém betlémě na Modré. Já se zhostila role Panny Marie a její tatínek sv. Josefa,“ svěřila se Nela Partyšová, která s malými skautíky ve věku od čtyř do sedmi let a kamarádkou vařila vlaštovčí guláš a laty záplaty.

Pro sto dvacet skautských kuchtíků a kuchtiček bylo podle Miroslava Kováříka letošní zimní vaření přímo pohodové. Rtuť teploměru se pohybovala kolem dvou stupňů pod nulou. V roce 2012 zabloudila rtuť teploměru až k patnáctému dílku pod bod mrazu, a to mělo padesát skautů k přípravě nejrůznějších pokrmů opravdu tvrdé podmínky.

„Za odměnu si mohli kuchtíci jídlo, které uvařili, sníst. Hodnotící komisi dali ochutnat jen přiměřené množství svých specialit. Domů si skauti odnášeli diplom a hezké zážitky,“ poznamenal Miroslav Kovářík.

Míček na minigolfu v Kovozoo může skončit i v "záchodové" jamce či kočičím ráji