Ta vedla z Brna do posledního českého příhraničního nádraží Vlárský průsmyk a následně až do slovenské Trenčianské Teplé. Svůj název dostala podle řeky Vláry, která protéká v blízkosti koncové části tratě.

Zástupci Uherského Brodu se bránili stavbě dráhy z jejich města do Vlárského průsmyku.

„Za výhodnější považovali spoj do Trenčína přes Strání, kde již v té době byly sklárny. Nakonec se začalo stavět z Uherského Brodu. Nejdříve se postavila nádražní budova, pak vodárna, popeliště, strážní domky a nakonec kolejiště,“ popsala vznik jednoho z úseků tratě spisovatelka Alena Bartošíková.

Celá železnice byla otevřena 28. října 1888 a jako první spojila moravské Slovácko s uherským Slovenskem.

„Přihlížíme-li ke krajině, kterou se dráha bere, uznati musíme, že teprve drahou touto důležité spojení mezi Moravou a Uhry docíleno jest, z něhož obchod i průmysl velice těžiti budou, uváží-li se, že bohaté lesy této krajiny, pak výtečný kámen mramorový u Srní jsou nevyčerpatelní a teprve asi pět roků známé,“ zhodnotil význam tratě redaktor tehdejšího časopisu Moravská Slovač.

Stavba celé téměř sto osmdesáti kilometrové trasy trvala pouhých pět let, s výstavbou se začalo v dubnu 1883.

Důležitým milníkem v historii trati byl rok 1937.

„Nejvýznamnější stavební úpravou, která jednokolejnou vedlejší trať změnila na hlavní trať magistrálního typu, byla výstavba druhé koleje z Brna do Veselí nad Moravou. Stavbu ale zdržela druhá světová válka," uvádí znalec této trati Libor Konečný. Z Veselí nad Moravou až do Trenčianské Teplé se nikdy stavba druhé koleje nezrealizovala.

Do poloviny sedmdesátých let dvacátého století jezdily po trati významné rychlíky poháněné párou. V devadesátých letech dvacátého století Vlárská dráha ztratila na svém významu, protože došlo k rozšíření autobusové dopravy na Slovensko a mezinárodní rychlíky jezdící po této dráze byly rušeny.

Dnes se trať ve své plné délce používá jen minimálně, přestože cesta z Brna až do Trenčianské Teplé trvá tři a půl hodiny.
Momentálně se dokončují studie, které umožní modernizaci železnice.

„V úseku mezi Veselím nad Moravou a Brnem plánujeme stavební úpravy, které povedou ke zvýšení rychlosti vlaků až na 120 kilometrů za hodinu. Po modernizaci této části budeme elektrizovat úseky z Újezdce u Luhačovic do Bojkovic a ze Starého Města u Uherského Hradiště do Veselí nad Moravou,“ prozradil budoucnost Vlárské dráhy mluvčí Správy železniční dopravní cesty Pavel Tesař.

Život na Vlárské dráze očima Aleny BartošíkovéPamatuji si starou nádražní budovu, která stála naproti židovského hřbitova. Kdy byla přesně zbourána nevím, ale domnívám se, že někdy na přelomu 60. let a 70. let minulého století.

Spisovatelka Alena Bartošíková z Uherského Brodu.Novější nádražní budova stojí dodnes. Nádraží bylo větší než to původní, postaveno v „slovácko-lidovém“ slohu. V patře se nacházelo pět poměrně rozměrných bytů a nocležny, kde přespávali železničáři po službě. Jelikož podniky z Uherského Brodu vyvážely spousty výrobků, bylo na nádraží celý den rušno. Zažila jsem dobu, kdy osobní i nákladní vlaky táhly parní lokomotivy a po vlečce dovážela výrobky ze Slováckých strojíren malá parní lokálka. Často jsme mívali v oknech saze a nebylo radno pověsit na nádražní dvorek vyprané bílé prádlo.

Před příjezdem vrcholného bulharského představitele Jiřího Dimitrova v roce 1959 na družební návštěvu do Nivnice, aby zavítal do patronátního Jednotného zemědělského družstva, (neslo jeho jméno), se nádraží důkladně opravovalo a uklízelo. Z místního pivovaru přivezli do nádražní haly vzrostlé palmy, zřízenci natáhli červený koberec přes celou halu až k automobilu, který ho odvezl do místa určení, tedy do Nivnice.

Po železnici se přepravovaly celé vojenské vlaky s vojáky i technikou na cvičení, ale také slavné cirkusy Evropa, Dunaj a další. Bylo jich v Uherském Brodě několik a přepravovala se i živá zvířata, takže o zábavu, když některé uteklo, nebyla nouze.

Je dobře, že železnice sloužila cestujícím, dospělým i školákům.

Nebylo to s nimi vždycky jednoduché, zvlášť když jim ujížděl vlak těsně před nosem a oni se snažili naskočit. Výpravčí jim v tom na poslední chvíli zabránil. To se nevyhnulo slovnímu napadání, někdy i inzultaci. Naštěstí se nikdy nic vážného nestalo.