„Starší majitelé měli motorku třeba i dvacet let schovanou někde v kůlně, neměli čas na ní jezdit. A teď by si ji chtěli opravit,“ pokračuje Vrubel. „Druhou kategorií zákazníků jsou mladší lidé, kteří k motorce někde přišli. Měl jsem tady jednu, která už se dědila po tři generace. Jezdil s ní děd, otec a teď už i vnuk,“ vzpomíná Lubomír Vrubel.

Lidé motorky nepoznají

O veterány motorek se začal Vrubel zajímat ve svých 18 letech, kdy nastoupil jako opravář do holešovské firmy zabývající se generálními opravami velkých aut „Tatrovek“. Kolega mu jednoho dne nabídl motorku, takzvaného „péráka“. „Řekl mi, ať si ji dám do pucu,“ vzpomíná. To jej nabudilo a starým motorkám doslova propadl. Letos tomu bude už 26 let, co se mu jeho „pérák“ dostal do rukou.

„Veteráni jsou takové výletní motocykly. Nejezdí rychle. A když se na nich něco pokazí, dají se snadno opravit. Ale už se z veteránismu stává byznys,“ míní pětačtyřicetiletý Lubomír Vrubel. „Hodně lidí bere staré motorky jako investici do budoucna. Historické věci získávají na hodnotě. U motorek tomu není jinak,“ dodává Vrubel.

Mnohé kusy si však lidé během let upravovali k obrazu svému. Když je ovšem nyní vrátí Lubomír Vrubel zpět do „továrního nastavení“, jsou někdy k nepoznání.

„U těchto motocyklů se vždy jednalo o sériovou výrobu. Kus od kusu byl k nerozeznání. Například velmi časté jsou barevné úpravy. Přitom u Jawy byla dominantní barvou červená,“ objasňuje Vrubel.

„Vždy si dělám rozsáhlou fotodokumentaci. Před, při a po renovaci,“ říká Vrubel a ukazuje na počítači velké kvantum pořízených snímků. Sám čerpá informace z knih, internetu. „Na každé motorce se najde nějaký ten špek, úprava, kterou bych nečekal,“ usmívá se.

Nad renovací traktoru strávil 750 hodin

Ačkoliv Lubomír Vrubel získává většinu náhradních dílů na internetu, občas zavítá i na auto-moto burzu, respektive blešák. Jak sám říká, někdy je prostě třeba vidět konkrétní součástku trojrozměrně. Přesto přiznává, že ačkoliv se snaží používat co nejvíce autentických a původních náhradních dílů, ne vždy je to možné.

„Někdy musím sáhnout po replice. Ale i ty bývají velmi zdařilé. Vrátit na místo kupříkladu opotřebované šrouby a matice jenom z důvodu zachování nějaké historické hodnoty stroje by bylo na silnici o život,“ vysvětluje Lubomír Vrubel.

Renovace motocyklu zabere až 120 hodin. Jednou se však nechal přemluvit na renovaci traktoru Zetor 15. Ačkoliv na jeho „generální opravě“ nepracoval sám, než vyjel traktor z Vrubelovy dílny, pořádně si mákl. Renovace zabrala 750 odpracovaných hodin. „Chce to dělat v klidu. Kdyby mě to ale nebavilo, tak se tomu nevěnuju,“ tvrdí Vrubel.