Rozsáhlý areál, který řadu roků leží ladem, je majetkem právě ministerstva spravedlnosti. Zástupci radnice žádají o její převod na město. „Věřím, že výsledkem jednání s ministrem bude konkrétní rozhodnutí,“ netají svůj optimismus Libor Karásek, hlava uherskohradišťské radnice. Opuštěný objekt bývalé věznice není noční můrou jen pro zástupce města, ale i jeho další obyvatele. Ti ho, podle výsledků ankety Slováckého deníku, považují za největší šrám na malebném vzhledu historické části metropole Slovácka. „Neomítnutá budova vypadá opravdu hrozně. Navíc se nachází v těsné blízkosti autobusového nádraží, takže je tím prvním, co lidé, kteří do města přijedou, uvidí. Těžko můžete lidem vysvětlovat, že centrum je krásné. Ten první dojem už z nich nikdo nesmaže,“ postěžoval si osmatřicetiletý Jiří Pavelka z Uherského Hradiště.

objekt by mohl sloužit kultuře

Zástupci města zvažují, jak by mohli objekt využít. „V úvahu připadají vzdělávací a kulturní aktivity,“ plánuje starosta města. Jeho myšlenku podporuje i skupinka rockerů, kteří nostalgicky vzpomínají na časy, kdy město disponovalo víceúčelovou halou. „Tehdy bylo možné zhlédnout v Hradišti zajímavé koncerty. Po vymezení haly ryze pro sportovní účely už tato možnost není a prostory rockového klubu Mír jsou velmi malé. Zkusíme zástupce radnice oslovit, jestli by nebyli ochotni naše požadavky na zřízení nového rockového klubu akceptovat,“ míní Jiří Moravčík, rockový fanoušek. Podobným aktivitám se nebrání ani zástupci Konfederace politických vězňů (KPV).„V jedné z částí žaláře bychom chtěli zbudovat muzeum totality. Prezident České republiky Václav Klaus nám při své poslední návštěvě Uherskohradišťska jednoznačně přislíbil, že náš záměr podpoří,“ informoval Vladimír Drábek, předseda uherskohradišťské pobočky konfederace.

z historie věznice

Věznice v Uherském Hradišti neblaze proslula především v 50. letech. Tehdejší režim tam zadržoval politické vězně, kteří museli podstoupit tvrdé výslechy a mučení. Výjimkou nebylo bití vězňů a mučení elektrickým proudem. Šlo především o účastníky protikomunistického odboje na jižní Moravě, zejména členy odbojových skupin Hory Hostýnské a Světlana. Podle pamětníků v žaláři skončila i řada nevinných osob, zejména rodinných příslušníků obviněných lidí. Ti byli perzekuováni jen proto, že se s obviněnými odbojáři dostali do styku, anebo s nimi sympatizovali.