„Ačkoliv mlýn je velkým lákadlem pro pěší turisty a cykloturisty, kteří zamíří do Chřibů od Baťova kanálu, plně funkční by měl být až v příštím roce. To bychom tu už měli lidem ukázat reálné mletí mouky, ale také to, jak těžký život kdysi mlynáři měli,“ svěřil se starosta Jalubí Karel Malovaný.

Byl to on, kdo podle Jalubských neváhal při budování mlýna přiložit ruce k dílu. Po večerech dával za radnicí na svých strojích dohromady funkční perutě, které využívají větrnou energii.

Mlýn kruhového průměru s dvěma nadzemními podlažími, dostavěný na sklonku prosince 2008 a kolaudovaný v lednu 2009, je zatím prázdný. „Do příštího roku jej dovybavíme palečným a cévovým kolem, násypkou, síty, moučnicí a mlýnskými kameny. Už letos byl mlýn přes prázdniny bezplatně otevřen denně, v červnu, září a říjnu jen o víkendech. V případě zájmu občanů otevřeme mlýn na jejich požádání i mimo sezonu,“ nechal se slyšet první muž Jalubí.

Z mlýna, který stojí na nejvyšším bodu nad vesnicí, je za příznivých povětrnostních podmínek nádherná vyhlídka do krajiny Bílých Karpat, Chřibů a Hostýnských vrchů. Potvrdili to kupříkladu manželé Marie a Antonín Niesnerovi ze Salaše, ale i Vlasta Husaříková z Velehradu. „Měli jsme to štěstí, že starosta Jalubí si na nás našel čas a mlýnem nás osobně provedl. Podrobně nás seznámil s jeho výstavbou, ale i historií větřáku, který tu dosloužil v první polovině dvacátého století,“ neskrývala radost Husaříková.

Výstavba repliky větrného mlýna v Jalubí byla finančně i formou odborné pomoci podporována Zlínským krajem. Ten se na stavbě střechy podílel šestašedesáti tisíci korunami. „Střechu pokrývali šindelem pracovníci Valašského muzea v přírodě z Rožnova pod Radhoštěm, montáží perutí byla stavba mlýna ukončena 10. prosince 2008,“ informoval starosta.

Nešetřil slovy chvály na adresu Jiřího Machaníčka z Uherského Hradiště, který pro mlýn vytvořil přesnou kopii palečného a cévového kola, které je na větrném mlýně v Kuželově. „Obdivuji kameníka Františka Švece, který, ač byl v penzijním věku, se s námi v srpnu 2007 pustil do stavby mlýna. Bral do rukou jeden kámen za druhým a sázel je vedle sebe do kruhové podoby stavby,“ okomentoval Malovaný práci řemeslníků.

A kolik finančních prostředků vysála stavba jalubského větřáku z obecního rozpočtu? Skutečné náklady činily s podporou Zlínského kraje devět set dvacet tisíc korun. Rozpočet na stavbu mlýna s funkční otočnou střechou se vyšplhal na více než dva miliony korun. Jen díky brigádnické aktivitě jalubských hasičů, nimrodů, sportovců a dalších občanů, kteří rozebrali v Zahnašovicích vysloužilou a polorozbořenou kamennou stodolu, ušetřila obec za kámen a cihly z bouračky, vlastní dřevo a brigádnickou výpomoc statisíce korun.

Dlouholetý průvodce větrným mlýnem holandského typu v Kuželově František Okénka potvrdil, že takzvané větřáky, které využívaly přírodní energii a měnily ji na užitečnou práci, se v Čechách objevily okolo třináctého století. „Na našich historických územích se jich v devatenáctém století točilo přes devět stovek, z nichž téměř sedm set jich pracovalo na Moravě. Dá se tedy předpokládat, že bývalý jalubský větřák spatřil světlo světa ve zmíněném století,“ mínil Okénka.