To huštěnovické návštěvníkům představí zejména výbavu domácnosti z dvacátých až padesátých let minulého století. K vidění jsou ale i starší kousky. „Tato malovaná truhla kdysi putovala s divadelníky po jejich představeních. Pochází z devatenáctého století a našli jsme ji plnou různých krojových součástí,“ ukazuje na kus dřevěného nábytku huštěnovická kronikářka Alena Bazalová.
Právě v její hlavě nápad na vybudování vesnického muzea vznikl. „Sbírání exponátů nám trvalo čtyři roky. Prohledávali jsme půdy a dvory v Huštěnovicích, jen minimum exponátů je odjinud. Nečekala jsem, že toho najdeme tolik,“ prohlásila Bazalová. Sestra jednoho z významných huštěnovických rodáků – akademického malíře Antonína Sládka – zase věnovala reprodukce jeho obrazů i předměty denní potřeby včetně umělcova klobouku.
Opravu prozatím provizorních prostor muzea platila obec ze svého. Dříve tam fungoval bazar. „Náklady nebyly vysoké. Stavební práce stály sto tisíc, o zbytek se brigádnicky postarali dobrovolníci,“ informoval starosta Huštěnovic Aleš Richtr. Za několik let by se artefakty přibližující dřívější život na vesnici mohly přestěhovat do nových prostor. Obec již má vyhlédnutou jinou budovu i s dvorkem, z nynějšího muzea by se stal dům s pečovatelskou službou.
O zřízení podobné expozice uvažují také v Boršicích. Tam zatím čekají na koupi vhodné chalupy, která by muzeu poskytla zázemí. „Exponáty ještě nasbírané nemáme, ale myslím, že by to nebyl žádný problém. V dědině je jich dost a lidé rádi darují to, co už nepotřebují,“ uvedl starosta Boršic Roman Jílek s tím, že muzeum by tam mohlo fungovat asi za tři roky.
Podle etnografky Slováckého muzea Romany Habartové je boom vesnických muzeí specifikem posledních několika let. „Jejich rozmach souvisí s podporou lokálních tradic ve formě mikroregionů. Obce díky nim mají možnost dosáhnout i na dotace a nabídnout tak svým návštěvníkům i něco navíc,“ konstatovala Habartová.
Etnografka Romana Habartová: Na půdách a ve sklepích se toho dá najít hodně
„Vesnická muzea zasluhují naši plnou podporu,“ tvrdí hlavní etnografka uherskohradišťského Slováckého muzea Romana Habartová. Podle ní jsou tyto miniexpozice významnou složkou současného života v obci. Díky nim si totiž obyvatelé lépe uvědomí, jaké unikáty jim předchozí generace zanechaly.
Na Slovácku roste jedno muzeum vesnice za druhým. Je to novodobý jev?
Jde o specifickou záležitost současnosti, která souvisí s uvědoměním si hodnot lokální tradice. Svůj podíl na tom má také činnost mikroregionů, díky kterým mají obce možnost dosáhnout na dotace a snažit se tak nabídnout svým návštěvníkům něco navíc. Důležitá je v tomto případě dobrovolnost – v obcích žijí lidé, kteří píší kroniky a aktivně pracují v oblasti zájmové a lidové kultury. Přítomnost takových nadšenců ulehčuje samosprávám činnost kolem takových muzeí.
Čím jsou lokální expozice unikátní?
Regionální, nadregionální, krajská a národní muzea nikdy nebudou vytvářet výstavy zaměřené na jednu konkrétní lokalitu. Odborníci tyto záležitosti vidí v mnoha vrstvách, v širších souvislostech. Vesnická muzea proto zasluhují naši plnou podporu.
Slovácké muzeum tedy asistuje při tvorbě těchto expozic?
Pokud se na nás někdo obrátí s prosbou o pomoc, my jako odborná instituce máme v popisu práce mu ji poskytnout. Vždy poradíme a doporučíme, jak předměty sbírat a jak se o ně starat.
Dají se dnes ještě vůbec nalézt v terénu nějaké zajímavé předměty, nebo jste je vy etnografové už všechny shromáždili do depozitářů?
Neshromáždili. Ve vesnicích se nachází spousta předmětů, které dokumentují historii starší sta let. Ale i mladší věci mohou být z muzejnického pohledu zajímavé. Navíc pořád ještě žijí lidé, jež nebyli vystěhováni ze svých domů, a to, kde bydlí, zůstalo zakonzervováno. Na půdách a ve sklepích, pokud nebyly vytopeny, se toho dá najít hodně.
Jeví lidé o vesnická muzea zájem?
Záleží na velikosti obce. Zpočátku bývá nadšení obrovské, v jizbách se střídají žáci mateřských a základních škol. Potom se návštěvnost odvíjí od toho, jaké aktivity dědina nabízí. Je na obcích, spolcích, hodových chasách a aktivních občanech, aby byly muzejní místnosti a památkové domky využívány. Není to jednoduché a všichni si uvědomují, že památkový domek na sebe peníze nikdy nevydělá. Ale je důležitý k tomu, aby si lidé uvědomili, co mají ve své obci unikátního a co mohou ostatním ukázat.
