Poslední aférou klubu je molo, které po dubnových záplavách zahradilo cyklostezku a které vedení klubu tvrdošíjně odmítalo poslat zpět na vodu, a nejen to, předseda klubu Luděk Bureš se odmítal k situaci jakkoli vyjadřovat, a když přece jen vydal nějaké prohlášení, obviňoval a shazoval všechny kolem – cyklisty počínaje, město nevyjímaje, novináři konče.

Ve všech sportovních klubech někdy nastanou problémy, kdy se členové nepohodnou a uvnitř organizace nastanou rozpory v názorech na další směřování klubu. Nejinak tomu je i u VK Morávia, jen se nezávislému pozorovateli musí zdát, že sporů v klubu bylo v posledních letech až příliš. Na hradišťském vesláku začalo vše v roce 2004, když se předsedou klubu stal pan Luděk Bureš a výbor obsadila skupina lidí kolem něj. Obratem byli klub nuceni opustit nepohodlní členové: dlouholetý úspěšný trenér dorostenců Ing. Miroslav Beneš a jeho dva svěřenci z reprezentačních výběrů Marek Šoth a Michal Opravil, dále trenéři mládeže Antonín Minařík a Mgr. Pavla Svitáková, se kterými odešlo i mnoho nadějných veslařů, jako například několikanásobný republikový medailista Martin Šoth.

Spory ve veslařském klubu však přetrvávaly dále, předseda klubu Luděk Bureš se svou rodinou se systematicky zbavili všech členů, kteří měli možnost do chodu veslařského klubu promlouvat, až nakonec na tajně svolanou valnou hromadu v roce 2006 přišli pouze 4 členové rodiny Burešů a šéftrenér Milan Šurý, který se o valné hromadě dozvěděl na poslední chvíli. Výkonný výbor vzešlý z této valné hromady měl, co se rodinné příslušnosti týče, značně homogenní složení.

Poslední pokus vrátit veslařský klub zpět do demokratických kolejí se členům oprávněným hlasovat na valné hromadě VKM nezdařil v dubnu roku 2008. Veslařům nebylo jejich hlasovací právo na valné hromadě nic platné, protože je na valnou hromadu nepustila ochranka přivolaná Luďkem Burešem. Před branami veslařského klubu tenkrát zůstal nechápavě s veslaři a rodiči závodníků stát i přizvaný host, místostarosta Uherského Hradiště Květoslav Tichavský. Bývalí veslaři se od té doby s rodinou Burešů soudí o své právo veslovat, ale neustálé odklady a pomalý postup soudu jim moc nadějí nedávají. Ve veslařském klubu Morávia tak k dnešnímu dni už šestým rokem úřaduje kvarteto: Luděk Bureš, Ivana Burešová, Miroslav Bureš a Zdeněk Bureš, nově i s dvacet tři let starým šéftrenérem Jakubem Šimonem.

A jaká že je pointa tohoto sporu? Jednoduše peníze. Veslařský klub, díky své budově situované uprostřed Uherského Hradiště, vydělává nemalé finanční prostředky na nájemném. Proslýchá se, že tyto peníze poté inkasuje Luděk Bureš za přepravu lodí na závody, za řezání a nákup palivového dřeva a za prodej lodí vesláku za přemrštěné ceny. Veřejným tajemstvím také je, že v minulosti VKM kupoval pouze lodě značky Proliko, tedy lodě zkrachovalé firmy Zdeňka Bureše, a že veslařský klub v 21. století vytápí svou obrovskou budovu dřevem v situaci, kdy Miroslav Bureš má vlastní truhlářství.
Sportovní stránka je pak na druhé koleji. Uherskohradišťský veslák nemá nové talenty schopné uspět v republikové konkurenci. Veslaři sice ještě v dorosteneckých a juniorských kategoriích úspěchy mají, ale jde převážně o svěřence bývalého trenéra Milana Šurého, který na vesláku vydržel v opozici Burešům nejdéle a který klub opustil až po fyzickém napadení ze strany předsedy klubu Luďka Bureše, kdy musel být na 2 týdny hospitalizován v Uherském Hradišti.

Luděk Bureš a jeho rodina tak nadále zůstávají v čele vesláku všemu a všem navzdory. Tak dlouho protestovali proti cyklostezce, až ji městu a jeho obyvatelům prostě na čtvrt roku zablokovali svým molem. A proč nepotřeboval veslařský klub molo? K čemu molo, když není veslařů, sami si vzpomeňte, kolik lodí bylo na řece Moravě k vidění před 5 lety a kolik jich tam uvidíte dnes. Poslední události tak vytvářejí do budoucna obavu, že o Veslařském klubu Morávia Uherské Hradiště se brzy opět dočteme v novinách, ale nikoliv o sportovních úspěších jeho závodníků.

Zaslali Miroslav Beneš, Milan Šurý a a Josef Trubačík

Text je z rubriky U nás doma, dříve Čtenář-reportér