Velký pátek: Ježíš přijímá rozsudek smrti v den, kdy byli v jeruzalémském chrámě obětováni velikonoční beránci.
Bílá sobota: Je připomínkou Ježíšova přebývání v hrobě a jeho sestoupení do podsvětí. Je to den modliteb, rozjímání a postu.
Neděle zmrtvýchvstání: Mše této neděle má být co nejslavnostnejší. Paškál (velikonocní svíce) – symbol Ježíše Krista, který přemohl hřích a smrt, má být viditelně umístěný v presbytáři (kněžišti).
Velikončcní pondělí: Následuje po neděli Zmrtvýchvstání Páně. Je spojeno s nejrůznějšími tradicemi a zvyklostmi, které lze zařadit k přechodovým rituálum končící zimy a nastávajícího jara.
Nejznámější velikonoční symboly
BERÁNEK
Je symbolem záchrany. Tradice velikonočního beránka se zrodila před tisíci lety v Egyptě. Je spojena s vysvobozením izraelského národa z egyptského otroctví. Bůh jim nařídil, aby každá rodina připravila obětní pokrm z beránka bez vady, ročního samce. Krví zvířete měli označit vchod do svého domu, což bylo hlavně vyjádřením důvěry v Boží záchranu.
KOČIČKY
Podle křesťanského příběhu vítali obyvatelé Jeruzaléma přicházejícího Ježíše palmovými ratolestmi. Ty v Česku nerostou, tak je nahradily větvičky vrby jívy s rozvitými pupeny, takzvané kočičky. V kostele se světí svěcenou vodou na Květnou neděli (letos 29. března). Před Popeleční středou, kterou začíná období půstu, se spálí, popelem z nich se věřícím na samotnou Popeleční středu udílí na čelo popelec – znamení kříže.
VAJÍČKO
Jelikož vejce obsahuje zárodek života, je už odpradávna symbolem plodnosti, úrodnosti, života a vzkříšení. V předkřesťanských dobách bylo někde dokonce dáváno do hrobu k mrtvému. Zvyk jíst vejce v době svátků souvisel pravděpodobně i s postem, který Velikonocům předchází. Během něj se jíst nesměla, proto lidé netrpělivě čekali, až postní doba skončí.
Poselství kněží
Jan Graubner, arcibiskup olomoucký
Jako na Vánoce slavíme, že Bůh se z lásky k nám stal člověkem, tak na Velikonoce se radujeme z lásky Krista, který za nás položil život, aby nám mohl očistit svědomí, dát duchovní svobodu a naději. Protože nepřestal milovat ani v nejtěžší zkoušce umírání na kříži, protože ho nepřemohl hřích, nemohla ho definitivně přemoci ani smrt. Když z lásky přijal smrt jako smírnou oběť za druhé, dal smrti smysl a tak tu, která měla moc brát smysl lidskému snažení, přemohl. Poselství Velikonoc je plné naděje a je pozváním na cestu lásky, která se neleká ani oběti a ve spojení s Kristem směřuje k vítězství. Všem čtenářům přeji pravou velikonoční radost.
Ivan Fišar, katolický kněz ze Zlína
Stále více vnímáme, kolik zla, tragédie a nepokojů je všude kolem nás nebo i přímo v nás. Do srdce vám přeji veliký pokoj i naději. O Velikonocích si totiž připomínáme, že Ježíš svou smrtí na kříži přemohl zlo a ukázal cestu, jak máme žít. Staňme se nositeli pokoje a radosti, naučme se přijímat každého člověka a spolu s nimi vytvářet lepší společnost.
Wiera Jelinek, evangelická farářka z Ratiboře
Zmrtvýchvstalý Ježíš je jako předskokan, který se odvážně spustil do propasti smrti, aby vylétl jako vítěz, který se vymkl všem zákonům zemské přitažlivosti. Víra v něj je základem křesťanské víry. Spolu s jinými křesťany i já smím věřit, že smrt ztrácí moc nad tím, kdo přijme zástupnou oběť Ježíše Krista. A z těch krátkých chvil, které jako vzkříšený strávil se svými učedníky, si můžu učinit alespoň základní představu o tom, čeho se smím držet a v co smím doufat.
Josef Pelc, katolický kněz z Uherského Brodu
Nedávno jsem kamarádovi na otázku, jak se mám, odpověděl, že jsem v pohybu. Někam jsem zrovna spěchal. On sám na to reagoval: „Vše je v pohybu. Já jsem v pohybu, ty jsi v pohybu, Evropa je v pohybu, štve nás, že někam pořád spěcháme a nemáme klid, ale jedeme dál." Musel jsem se usmát. A pak jsem si vzpomněl na heslo poustevnického řádu kartuziánů: „Stat crux, dum volvitur orbis" – I když se svět točí, kříž stojí. Vstupujeme do času svátků velikonočních možná „v pohybu" až moc, abychom se konfrontovali s „klidem" kříže – znamením našeho vykoupení. Pokusme se na chvíli zastavit a nechat vnějšího stresujícího neklidu, aby v nás mohl začít nový pohyb života lidí vykoupených láskou Boží. Krásné Velikonoce!
Vít Hlavica, katolický farář z Kroměříže
Ježíš se v posledních hodinách svého života setkal s nenávistí, nepochopením i zradou. Během svého bytí však prožil také projevy přátelství a on sám ukázal svým nejbližším, v čem spočívá radost života. Byl však odsouzen a na Velký pátek ukřižován. Vstal však z mrtvých a přemohl tím zlobu a smrt. Všem bych proto popřál, aby i přesto, že je občas zahlcují problémy a starosti, se nezalekli, protože i ty mohou mít smysl. Život je a zůstane pro každého tajemstvím. Na konci všeho se ale může objevit světýlko naděje, které nám ukáže Bůh. A ten má poslední slovo.
Křížová cesta
1. Pán Ježíš odsouzen k smrti
2. Pán Ježíš přijímá kříž
3. Pán Ježíš padá pod křížem poprvé
4. Pán Ježíš potkává svou matku
5. Šimon Kyrenský pomáhá Pánu Ježíši nést kříž
6. Veronika podává Pánu Ježíši roušku
7. Pán Ježíš padá pod křížem podruhé
8. Pán Ježíš napomíná plačící ženy
9. Pán Ježíš padá pod křížem potřetí
10. Pán Ježíš zbaven roucha
11. Pán Ježíš přibit na kříž
12. Pán Ježíš umírá na kříži
13. Tělo Pána Ježíše sňato z kříže
14. Tělo Pána Ježíše uloženo do hrobu
Křížová cesta, obecně nazývaná také jako kalvárie, znázorňuje poslední cestu Ježíše Krista od soudního stolce Piláta až na jeruzalémské popraviště – horu Kalvárii – kde byl ukřižován. Má čtrnáct zastavení, která přibližují jeho utrpení.