Jeho čtrnáctou kapitolu představil v hradisku s funkcí mocenského centra z doby Velké Moravy spolek Velkomoravané se správou archeoskanzenu.

Mezi stavbami skanzenu, částečně zahloubenými do země, představilo v průběhu víkendu návštěvníkům na 200 členů historických skupin z České republiky, Slovenska a Polska nejen běžný život, řemesla a hry Slovanů před jedenácti sty lety, ale také střety mezi nimi a nájezdníky z 80. a 90. let devátého století.

V dobových oděvech se premiérově představili v opevněném hradisku jezdci na koních z české skupiny Gorinči, nechyběla ani výuka lukostřelby. Oblíbenou kratochvílí účastníků Veligradu byl velkomoravský trojboj, jehož disciplíny se z roku na rok mění. Tentokrát to bylo přetahování lanem, bojový turnaj a boj muže mezi mužem na nože.

Dobovou atmosféru v oživeném slovanském hradišti dokreslila metalová kapela s akustickými folkovými prvky Rodovoj, pocházející z Nových Zámků. Ještě než začaly opevněným hradiskem řinčet chladné zbraně v rukou bojovníků, uskutečnily se pod taktovkou Jaroslava Křivánka, vládce Velkomoravanů, dětské bitvy.

Tahákem sobotního i nedělního festivalového programu byly ve skanzenu scénické boje, které se ve druhé polovině 9. století odehrávaly na území dnešního Maďarska mezi bojovníky knížete Ariba a syny Viléma a Engelšalka. Boje už tradičně komentoval vedoucí Centra slovanské archeologie Moravského zemského muzea Luděk Galuška.

Boj v duchu Moravanů a jejich nepřátel určitě i bolel. To podle toho, jakého bojovníka ten či onen člen historické skupiny představoval. Jinou výzbroj měl třeba nájezdník, válečník v plné zbroji či slovanský družiník.

Po bitvách následovaly mezi palisádami slovanského hradiště ukázky tréninkových bojů v liniích, v kruzích zrady a kruzích cti. Virtuální krev ani při nich netekla. Jako v předcházejících letech nechyběla ani děkovačka stovky bojovníků, kterým při bitvách v žilách kolovala válečnická krev, po nichž jim pak v hrudích tlouklo romantické srdce.