Obchůzky kluků o Velkém pátku a Bílé sobotě s hlučícími dřevěnými nástroji, řehtačkami, klapači a trakaři se zakopávajícími dýžkami o jejich ozubená kolečka, není v poutním Velehradě zapomenutý zvyk. Magický nádech a nezapomenutelnou atmosféru měly na Bílou sobotu dva průvody velehradských kluků s řehtačkami, které doprovázely záhadné masky dvou Jidášů.

Podobu jednoho z nich vzal na sebe Karel Trňák, kterého na řetězu vedl ulicemi ve východní části Velehradu Patrik Jakeš, role toho druhého jidáše se zhostil Zbyněk Bílka, vedený Ondřejem Maňáskem západní částí obce. S říkankou odsuzující Jidášovu zradu Ježíše obcházeli chlapci domy ve vesnici a za klepání a hrkání o Velkém pátku a Bílé sobotě, kterým nahrazovali velehradské zvony, jenž odletěly do Říma, dostávali od občanů výslužku v podobě sladkostí a peněz.

„Když se po obchůzce dědinou koledníci obou skupin s dřevěnými hrkači sešli, spravedlivě se rozdělili o peníze, které skončily v kasičkách Jidášů, nad nimiž bděli jejich vodiči nebo také kapitáni,“ liboval si Ondřej Maňásek, vodící jednoho z jidášů s pomalovaným obličejem, zamotaného do pytle a pletenců sena.