„Jakousi náplastí na loňské nekonání hodů s právem a večerní taneční zábavy ve velkém sále turistického centra, se u něj odpoledne 5. září alespoň uskutečnila beseda u cimbálu se Zapalováním hodů 2021. Při zmíněné akci vládla velmi pohodová atmosféra a my jsme s ročním předstihem zapálili ty hody letošní,“ řekl s pousmáním Jiří Nevařil, jeden z organizátorů tradičního hodového veselí.

Radost měli organizátoři Zapalování hodů 2021 z toho, že rolí stárků, se letos zhostí ti, kteří měli vládnout hodům loňským. Svůj slib splnili, takže chasa si letos nemusela půjčovat hodové vládce ze sousedních vesnic.

Čestné role hodového vládce se ujal Jiří Krys (19), který letos úspěšně maturoval na Chemické průmyslové škole v Pardubicích a zanedlouho začne studovat Fakultu bezpečnostního inženýrství Vysoké školy báňské v Ostravě.

Jeho hodovou partnerkou, stárkou, byla Štěpánka Lužová (20), studentka Fakulty sociálních studií na Masarykově univerzitě Brno, kde studuje obor Veřejná a sociální politika a lidské zdroje.

„Můj bráška Vojtěch, nejmladší z Lužů stejného křestního jména, byl na Velehradě třikrát podstárkem a stárkem při jedenáctých hodech s právem, a to v roce 2012. Držel se jednoho hodového pravidla, které říká, že než by mohl jít stárkovat jako host do jiné vesnice, nejprve by se měl této funkce zhostit ve své obci,“ rozehrála úsměv na tváři velehradská stárka.

U velehradského turistického centra začala 90 minut po sobotním poledni vládnout skvělá atmosféra. Jak by ne. Vždyť od znovuobnovených hodů v obci mohli letos Velehradští slavit už jubilejní dvacáté slovácké hody s právem.

Kvůli loňské koronavirové pauze to byly hody devatenácté, ale opět stejně vydařené jako všechny předcházející. Vždyť opět je pořádali Přátelé folkloru Velehrad ve spolupráci s obecním úřadem.

Pastvou pro oči byl průvod třicetičlenné krojované chasy, která před 14. hodinou zamířila s dožínkovým věncem za doprovodu dechovky Straňanka do baziliky Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje, jejíž věže se vzpínají k nebi.

U vchodu do chrámu je přivítal kaplan P. Miroslav Herold SJ a pozval chasu a její doprovod do baziliky k děkovnému požehnání.

Poté se stárci vypařili jak pára nad hrncem a chasa si je musela vyzvednout z domů svých rodičů. Stárka Jiřího v Buchlovské ulici, stárku Štěpánku v ulici Zahradní.

„Prosím tu za dveřmi pomalu v kleče, snad mně ta Štěpánka zadem neuteče. Otevři už dveře, chasa tu čeká, snad ťa  lehká opilost nevyleká,“ recitoval před domem Lužů stárek.

„Su ráda, že už nastal ten veliký den, co sa ně splní můj veliký sen. Velehradskou stárkou byt sem si vždycky přála, šak sem taky nemohla dospat dnešního rána,“ svěřila se stárka, která stárkovi předala hodový atribut – právo.

S ním zamířila krojovaná chasa k radnici, kde stárek požádal prvního muže Velehradu, Aleše Mergentala, o povolení hodů. Ten chase hody povolil a se stárkou si před radnicí zatancoval.

Hody vyvrcholily taneční zábavou v sále turistického centra, v němž zvala tancechtivé na taneční parket dechová hudba Straňanka, které sekundovala cimbálová muzika Sudovjan.