Teplé a slunečné počasí přilákalo na Stojanovo nádvoří před bazilikou Nanebevzetí Panny Marie velehradské farníky, obyvatele Domovů pro osoby se zdravotním postižením Vincentinum a Buchlovská, Salašská, řeholnice z Kongregace sester svatého Cyrila a Metoděje, obyvatele jejího chráněného bydlení a členy Matice velehradské.

„Je obtížené vstoupit do Ježíšova utrpení, rozjímat o něm a ještě více mluvit. Utrpení se ukazuje, dalo by se říci, jako mnohonásobná přemíra. Přemíra lidského utrpení, hanebnosti, nespravedlnosti. Avšak v ní září opak – přemíra lásky,“ řekl jezuita P. Jan Adamík, působící v česko-slovenském noviciátu v Ružomberoku na Slovensku, který měl tu čest křížovou cestu zahájit, ale jako první s křížem vykročit na první zastavení.

V nesení velkého dřevěného kříže po 14 zastaveních, který spojuje křesťany v rozjímání Kristových pašijí, se pak v obci i mimo ni střídali studenti Stojanova gymnázia, členové Matice velehradské, řeholnice cyrilometodějky, hendikepovaní lidé a křesťané.

„Líbí se mi, že studenti gymnázia vezou na křížové cestě hendikepované obyvatele z Vincentina i Domova v Salašské ulici. Oni si mohou uvědomit, že ti postižení nesou utrpení, které se jinak nese, když je člověk s Kristem, i když on jej nesl pro nás. Studenti si měli možnost uvědomit, že život není jenom o tom hezkém, mladém a silném, ale že je život různobarevný,“ neodpustil si poznámku P. Jan Adamík.