Jejich nálada před vstupem do zkušební místnosti byla většinou na bodu mrazu. Všichni se chtěli ještě něco naučit, ale do hlavy jim to už příliš nešlo. Někteří z nich se pomalu dostávali do stavu jisté odevzdanosti osudu.

Hlouček studentů s napětím očekával, až se otevřou dveře, za nimiž kladli osudové otázky členové jedné ze dvou maturitních komisí. Pomyslný kámen spadl ze srdce po zkoušce z jazyka českého Zdeňku Novotnému ze Zlechova. „Jsem rád, že mám za sebou asi nejtěžší předmět. Vytáhl jsem si otázku týkající se samizdatové a exilové literatury. Jako bych tušil, že to bude právě ona, jsem si ji ráno stačil ještě přečíst,“ prozradil Novotný, který měl před sebou ještě tři zkoušky. Skutečné štěstí měl František Šopík z Bojkovic, který podotkl, že si vytáhl otázku s číslem jedna, kterou jako jednu z mála ovládal.

Během jednoho dne se na gymnáziu propotila nejedna košile a mnohokrát spadl zkoušeným kámen ze srdce. Profesorky a profesoři však provedli maturanty vodami nervozity většinou laskavým hlasem. Do třídy vstoupil další student. Rozpačitě pozdravil a nejistě se rozhlédl kolem sebe. Kapesníkem si otřel zpocenou dlaň. Na stole, za kterým seděla předsedkyně komise Alexandra Gajová, profesorka Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži, si student vybral otázku ze zeměpisu s číslem dvanáct. Patnáct minut měl na přípravu a po nich stejnou dobu na zodpovězení otázky. Nakonec vše dobře dopadlo. Ve tvářích členů komise se rozhostila spokojenost.

„Nechci to zakřiknout, ale zatím probíhají maturity bez problémů. Ačkoliv obrovskou roli sehrává u studentů tréma, jsou jejich vyjadřovací schopnosti na velice slušné úrovni. Mnohem náročnější zkoušky těm dnešním absolventům však připraví sám život,“ konstatovala Gajová, která zastává funkci předsedkyně už potřetí, na velehradském gymnáziu ale poprvé.

Maturitní premiéru si odbyl také ředitel gymnázia Čeněk Zapletal. Coby někdejší ředitel Gymnázia v Otrokovicích stanul u maturit dvanáctkrát, ale za svou učitelskou praxi jich už absolvoval třicet pět. „Ne všichni studenti, kteří na naše gymnázium před čtyřmi lety nastoupili, si uvědomovali, že zkouška dospělosti bude stejně náročná jako na jiných gymnáziích v republice. Handicap měli ale v tom, že maturitu skládali na tomto gymnáziu jako první, tudíž neměli možnost vloni, jako třeťáci na jiných zaběhlých středních školách, k maturitám nahlédnout,“ podotkl ředitel.

Radost z toho, že se po téměř sedmdesáti letech na Velehradě znovu dočkal maturit, měl jednadevadesátiletý páter Josef Cukr, který i vzdor svému věku vede kroniku farnosti a denně slouží mše ve Vincentinu. „Já na někdejším velehradském gymnáziu, které nemohlo vydávat veřejně platná vysvědčení, studoval od roku 1928. Maturitu jsem skládal v Kroměříži, někteří spolužáci v Praze-Bubenči. První maturitu skládali studenti někdejšího Řádového československého gymnázia Papežské koleje Tovaryšstva Ježíšova ve Velehradě v roce 1939. V roce 1942 byl ústav rozpuštěn a zrušen,“ zavzpomínal kněz-pamětník, který na velehradském gymnáziu působil až do jeho likvidace jako vychovatel.

Související článek:

Maturita je zkouška nervů, strach, dřina, legrace i radost