Atmosféra pouti ve velehradské bazilice, která byla ve srovnání s poutí národní přece jenom méně okázalá, posílila naděje několika stovek členů Matice velehradské, ale také klatovského faráře a vikáře Antonína Bachana, který přímo na pouti Slováckému deníku poskytl exkluzivní rozhovor.

Co vás v polovině srpna přivedlo ze západních Čech na pouť do Velehradu?

Jsem na Slovácku na dovolené a rád sem jezdím. Tatínek totiž pocházel z Hluku, ale já se narodil v Mariánských Lázních. Velehrad je pro mě, jako kněze, vzácný už z toho důvodu, že jsem tady prožíval svá bohoslovecká léta. Tady jsem hmatatelně pocítil, že to dědictví otců dál pokračuje. Mí předci z otcovy strany sem chodili na poutě a naše rodina sem chodí dodnes. Velehrad je přece velké a dávnověké poutní místo. Při dnešní mši svaté, kterou celebroval předseda Matice velehradské Jan Peňáz, jsem v duchu děkoval svým předkům, kteří tady kdysi prosili o kněžská povolání. A já tam někde na západě České republiky ten hlas boží uslyšel a stal se knězem. A za to jsem jim vděčný. Šestnáct let jsem působil jako kněz v Sokolově a čtrnáctým rokem jsem v Klatovech. Pokud se ocitnu na Slovácku, vždycky se ve velehradské bazilice rád zastavím.

Jste častým hostem Národních poutí na Velehradě?

Rád bych na těch slavnostech byl, ale v té době připravujeme klatovskou pouť Panny Marie, která se koná kolem osmého července. Před třemi roky jsem tu na hlavní pouti byl. Ta atmosféra kultury a krásných vztahů ve mně zanechala nezapomenutelné zážitky. Je něco jiného sledovat přenos z Národní pouti v televizi a něco jiného je být při ní.

Jak hodnotíte první pouť Matice velehradské?

Pokud se zrovna nacházím v tomto kraji, vždycky se rád zúčastním pouti Panny Marie Nabevzaté. Já jsem tu byl i vloni 15. srpna na mariánský svátek a letos jsem zcela náhodou přišel na mariánskou pouť, kterou poprvé pořádala Matice velehradská. Zatímco 15. srpna mají v Německu a Rakousku sváteční den, a u nás je den všední, bylo na první pouti matice dost lidí. V sobotu 11. srpna jsem tu byl na pouti uherskohradišťského děkanátu a bazilika byla věřícími zcela zaplněna, což mě mile překvapilo.

Nehodláte se stát členem Matice velehradské?

Patřím do tohoto kraje a chci tedy obnovenou Matici velehradskou podpořit. Jejím členem zatím nejsem, ale hned jak opustím baziliku, si přihlášku za člena vyplním a odevzdám ji členům výboru – děkanu Janu Peňázovi a velehradskému faráři Petru Přádkovi.

Zmínil jste se, že 8. července je v Klatovech pouť. Čím je tamní kostel Narození Panny Marie zvláštní?

Na hlavním oltáři kostela je kopie zázračného obrazu Panny Marie, který do Klatov přivezl v polovině sedmnáctého století z jedné severoitalské vesničky nějaký kominík Ricolti. Originál obrazu Panny Marie s dítětem byl součástí jedné italské kaple. 20. dubna 1494 si obraz Panny Marie vzali kameny na mušku dva opilí Italové. Poté, co se jeden z nich trefil kamenem do čela Panny Marie, se obraz rozzářil a z její hlavy tekla osmnáct dnů krev. Ta tekla 8. července 1685 i z deskové kopie obrazu, kterou do Klatov přivezl italský kominík. A právě každým rokem 8. července se koná v Klatovech na české poměry neobvykle velká pouť.