O třetí zářijové sobotě se při příležitosti měsíce biopotravin úspěšně prezentoval se svými bioprodukty na pražském biojarmarku, který byl největší propagační akcí ekologického zemědělství v České republice. Velké pozornosti návštěvníků se tam těšily kupříkladu jeho japonské tuříny a čínské ředkve, za něž mu nadace Partnerství Brno a Svaz ekologických zemědělců pro biopotraviny udělily v soutěži Nejlepší biopotravina roku 2004 čestné uznání.

Ačkoliv v loňském a letošním roce pokračuje ve Zlínském kraji pozitivní trend rozvoje ekologického zemědělství, ekologických zelinářů, k nimž patří Petr Weidenthaler z Velehradu, je podle mluvčí ministerstva zemědělství jako šafránu. A jak se vůbec ze zelináře jednoho zemědělského družstva na Brněnsku stal ekologický pěstitel zeleniny?

„Bylo by to na delší vyprávění, takže stručně. O ochranu životního prostředí a zdravou, chemickým koktejlem nezatíženou stravu jsem se zajímal už na střední i vysoké zemědělské škole. Před patnácti lety jsem si pronajal zahradnictví v Machové u Zlína, kde jsem začal ekologicky hospodařit. O pět let později jsem začal v Lučním Údolí za Velehradem, což není geografický název, ale pojmenování mého zahradnictví, s odplevelováním dvouhektarového pozemku, na němž rostlo po krk vysoké bodláčí. Po takzvaném dvouletém přechodném období jsem dostal certifikát k pěstování biozeleniny,“ vzpomíná Weidenthaler na nelehké začátky ekohospodaření v údolí Salašského potoka, které podle pamětníků úrodou nikdy neoplývalo.

Po dvouleté kultivaci začal pozemek, na němž jsou dva fóliovníky o ploše bezmála tisíc metrů čtverečních, přinášet své ovoce, či spíše zeleninu. Té tu zahradník střídavě pěstuje na jednom hektaru padesát druhů. „Kromě rajčat, okurek nakládaček, cibule, pórku, deseti druhů salátů, košťálové a kořenové zeleniny pěstuji i mírně netradiční čínské ředkve či japonské tuříny,“ naznačil velehradský ekozelinář, s nímž v zahradnictví pracuje jeden stálý zaměstnanec a přes hlavní sezonu několik brigádníků. Biozelenina z produkce Weidenthalera neobsahuje podle Evy Kaplanové, inspektorky kontroly ekologického zemědělství, žádné chemické postřiky a hnojiva. „Mám radost nejen z toho, že každý rok přežije ekozahradnictví Luční Údolí s kladným ekonomickým výsledkem, ale také mě těší, že o zeleninu, která je v něm vyprodukována, mají zákazníci stále větší zájem. Bez něj bychom ji nemohli dělat,“ míní Weidenthaler.