Letos tomu je 90 let, co je 24. června 1932 vytáhli z pět metrů hlubokého výkopu v lese nedaleko obce. Archeologové je už tehdy označili za podvrh století, ale příběh „stupavských falzifikátů“ se mezitím stal nedílnou součástí tajemných chřibských pověstí a kouskem tamní historie s nádechem mysteriózna.

Mělo jít o náhrobky značící místo posledního odpočinku svatého Metoděje, sen mnoha generací archeologů. Na světlo světa je přivedla Klementina Maštalířová ze Stupavy. Domkářka z chřibské vesničky mívala po několik let vidiny a sny, v nichž jí tajemné postavy ukazovaly, kde se nachází věrozvěstův hrob.

„Po několika neúspěšných pokusech narazil v červnu 1932 tým kopáčů pod jejím vedením ve stupavské lokalitě Hroby na několik pískovcových kamenů. Mimo jiné do nich byl vyryt nápis Metudy a rok úmrtí svatého Metoděje,“ popsal před časem podobu nálezu spisovatel a publicista Jiří Jilík, autor řady knih o chřibských záhadách a mýtech.

Bombastický objev se podle jeho slov rozkřikl bleskovou rychlostí. Vznikla mediální kauza, událost plnila stránky brněnských Moravských novin.

„Ve srovnání s dneškem tehdy velmi zbožný moravský lid se začal na Hrobech scházet a organizovat procesí. Místo domnělého Metodějova rovu obsadili stánkaři a ještě v roce 1932 se tam konala obrovská pouť. Podle dobových odhadů se jí zúčastnilo na šestnáct tisíc lidí,“ doplňuje Jiří Jilík.

O Velké Moravě nemůže být ani řeč

Záležitost nabyla takových rozměrů, že se jí začali zabývat odborníci. Byla vytvořena vědecká skupina, která pravost čtveřice kamenů zkoumala. Znalci nakonec pomocí několika argumentů konstatovali, že se jedná o falzifikát.

„Například u roku narození a úmrtí Metoděje je na kameni vyryta hvězdička a křížek. Takové značení se však podle historiků začalo používat až v 16. století, tudíž o Velké Moravě nemůže být ani řeč,“ vysvětluje Jilík.

Tím rozruch kolem stupavských kamenů utichl. Maštalířovou prohlásili za blázna a úřady jí už nikdy neudělily souhlas k dalšímu kopání. O něj přitom kvůli pokračujícím vidinám žádala ještě před svou smrtí v roce 1960.

„To, co Klementina Maštalířová dělala, není archeologie. Je to příběh, který zapadá do sféry hledání hrobu arcibiskupa Metoděje. Je to příběh ženy, bytostně přesvědčené, že má pravdu, a že tu pravdu musí dokázat. Je to ale zároveň také příběh lidské vypočítavosti některých lidí z jejího okolí. A pak je to i příběh, který známe z dneška, totiž něco na tom vydělat, něco z toho získat, něco z toho mít. Je dobré ale na tento příběh nezapomínat, protože do Stupavy a do Chřibů prostě patří,“ řekl archeolog Luděk Galuška z Moravského zemského muzea Brno.

Falešné náhrobky byly nejdříve umístěny na jednu z místních far, v 50. letech minulého století je do své sbírky falz zařadilo Moravské zemské muzeum v Brně. Po návratu ze třídenní výstavy ve Stupavě 23. května budou opět k vidění v expozici Centra slovanské archeologie Moravského zemského muzea v Uherském Hradišti.