Ten měl za úkol uvařit oběd pro hlavu katolické církve s doprovodem i pro zhruba stovku hostů z prezidentské kanceláře, vlády i pro tuzemské a zahraniční duchovní. Jídlo chystali v kuchyni tamního Domova pro zdravotně postižené - Vincentinum, jenž je součástí velehradského poutního areálu. Šéfkuchařem byl tehdy ve svých 28 letech Bronislav Směšný z Uherského Hradiště a je jím dodnes.

„Obědové menu bylo pro všechny stejné, tedy i pro Svatého otce. Předkrmem byl hovězí jazyk, uzený v jedné místní domácí udírně, pak jsme servírovali slepičí polévku s domácími nudlemi. Hlavním chodem byla rolka s rýží nebo brambory a k tomu zeleninová obloha,“ vzpomíná Bronislav Směšný, na čem si vzácná návštěva pochutnávala v Zimním sále.

Jednou z jeho pomocnic byla tehdy 32letá Jarmila Klemešová.

„V kuchyni nás tehdy pracovalo ze Salaše šest, včetně mě, mojí sestry a mojí maminky. Pamatuji, že jsem v tu neděli museli hodně brzo vstávat, protože nástup jsme měli už někdy nad ránem,“ doplňuje Jarmila Klemešová.

Ani přípravě jídla se nevyhnula přísná bezpečnostní opatření.

„Dohlížel na nás a vše kontroloval nějaký inženýr Otl z Prahy. Stál nám celou dobu za zády a díval se nám pod ruce. Jedním z opatření bylo, že jsme museli mít zavřená okna a nemohli tak větrat. Kolem bylo všechno obšancované policisty v civilu, nikdo nesměl do kuchyně jen tak vstupovat. K tomu ještě permanentní kontrola z hygieny. Přísnější režim jsme tu nezažili, ani když jsme vařili pro prezidenta,“ líčí „manévry“ Bronislav Směšný.

A že papeži chutnalo, o tom se kuchtíci přesvědčili po obědě.

„Přišel jeho pobočník a požádal mě, jestli bychom Svatému otci neodložili kousek té výborné rolky na cestu. Tak jsme mu nachystali výslužku,“ usmívá se šéfkuchař. Pak si všechen personál z kuchyně papež zavolal. „Všem nám podal ruku, poděkoval a každý jsme od něj dostali růženec a medailonek s jeho portrétem,“ vzpomíná Jarmila Klemešová. Šéfkuchaři navíc věnovala hlava katolické církve bibli.

„Byl to pro nás pro všechny velký zážitek. Takový papež jako Jan Pavel II. už nebude. Příjemný, vstřícný, srdečný k lidem,“ povzdechne po třiceti letech Jarmila Klemešová.