Zcela zaplněný prostor nasvědčoval velkému zájmu veřejnosti seznámit se s informacemi o historických základech města. Po úvodních slovech Aleše Kapsy, citlivě pojatých k následnému dění, a hudební, respektive taneční vložce souboru Olšava, se mikrofonu ujal odborník na slovo vzatý, ředitel muzea Miroslav Vaškových. Přítomné seznámil s historií našeho kraje v počátcích našeho letopočtu i následných, na události bohatých staletích.

Poukázal na skutečnost, že již o těchto, do hlubin věků ponořených staletích, existují věrohodné stopy, dokládající trvalejší osídlení Poolšaví. Zajímavými a podrobnými údaji pak osvětlil dějiny jihovýchodní Moravy, konkrétně časový úsek, ve kterém v uvedeném teritoriu soupeřily o sféru vlivu Říše římská s germánskými kmeny, konkrétně Markomany a Kvády.

Krajina pod Bílými Karpaty se tak stávala místem permanentních střetů mezi tehdy prosperující středomořskou velmocí a na ni ze severu útočícími barbary. Ostatně nedávno nalezený hrob významného germánského velmože v nivě řeky Olšavy je toho nesporným důkazem.

V Pováží se Římské legie, dočasně sídlící v oblasti Laugaricia, tedy dnešního Trenčína, snažily vytvořit hráz proti nájezdům zmíněných kmenů. Nejednou však i ony pronikaly přes zalesněné a těžko přístupné bělokarpatské průsmyky na území Moravy.

Písemné doklady z té doby sice chybí, ale početné archeologické nálezy jasně hovoří ve prospěch předcházejících úvah. Přesto i nadále v tomto ohledu zůstává řada historických otazníků, které budou vyžadovat výzkumy vědců. Příchod Slovanů byl další významnou etapou ve vývoji našeho území.

Velkomoravská říše, existencí nedalekých svých center, nepochybně zasahovala i do dějů v našem bezprostředním okolí. Na přelomu tisíciletí se pak objevují první zmínky o brodu na řece Olšavě, které zde naznačují možný výskyt prvního trvalejšího sídliště. Rok 1019 se tak stává z tohoto hlediska významným historickým mezníkem založení osady, předchůdkyni budoucího královského města.

Bouřlivý svými událostmi byl i počátek druhého tisíciletí, kdy se čeští králové bránili vlivům pro změnu maďarských kmenů, pronikajících do karpatské kotliny. Dokladem toho je i lokalita Luckého pole nedaleko Uherského Brodu, kde se v roce 1116 udála bitva českého knížete Vladislava I. a uherského krále Štěpána II., která ve svých důsledcích umožnila posun hranice s Uherským královstvím k hřebenům Bílých Karpat.

Po opětovné zdařilé a velmi poutavé hudební vložce tanečního souboru Olšava se ujal slova významný host, zástupce dominikánského řádu Damián Němec, který zdůraznil úzkou propojenost mezi vývojem města a historií dominikánského kláštera. Ve stejném duchu na něj navázal historik uherskobrodského muzea Radek Tomeček, který ve svém projevu položil důraz nejen na historickou faktografii, ale i na legendy s Uherským Brodem spojené.

Zmínil v té souvislosti i pověst o růžovém keři. Podle tradice se má jednat o místo, kde dnes v klášteře dominikánů stojí oltář Panny Marie Růžencové. A pak už byli návštěvníci vyzváni ke vstupu do konkrétního prostoru muzea s řadou vystavených artefaktů historie města. Některé exponáty byly zpřístupněné lidským očím teprve po několika desítkách let, jak naznačil kurátor výstavy Radek Tomeček.

Její obdivovanou součástí jsou především klášterní obrazy o nejstarších dějinách města, jejichž původní popisy v latině byly poprvé přeloženy. Nejcennějším položkou expozice je však Letochova kronika z 18. století. V ní tento kronikář zachytil život ve městě od jeho založení až do počátku 18. století. Ta však bude v muzeu k nahlédnutí pouze do 3. listopadu!

Výstava potrvá do 5. dubna příštího roku.

Autor: Jaromír Slavíček