„V minulosti hrozily zlodějíčkům za krádež hroznů vysoké tresty. Těžký žalář, useknutí prstu, případně i ruky,“ zavzpomínal polešovický vinař Vít Soják, v jehož vinici v Nových horách se uskutečnil už 12. ročník Zarážení hory.

Ve vinařských obcích má podle něj zarážení hory různé folklorní podoby.

V Polešovicích předcházela folklorně-vinařské akci, která se konala podle starodávného zvyku, mše svatá. V chrámu sv. Petra a Pavla byla sloužena za vinohradnice a vinohradníky, kteří po několika měsících práce ve vinicích budou brzy potěžkávat ve svých rukách zelené i modré perly hroznů.

Poté zamířil průvod občanů do úrodné vinice Nové hory, v níž je přivítal její majitel a moderátor rituálu Zarážení hory Vít Soják. Před vlastním zarážením hory zazněly ve vinici písničky v podání polešovického ženského sboru Drmolice, Cérek z Tečovic, mužské pěvecké skupiny Rožnovští ogaři, mladé staroměstské cimbálové muziky a mužských pěveckých sborů z Vážan a Štabarcu z Tečovic.

Pak chlapi v bílých vyšívaných košilích, modrých zástěrách a se slamáky na hlavách přinesli „horu“ v podobě desetimetrového nabíleného borového kmene, na jehož horním konci byla připevněna příčná laťka. Tu polešovické Drmolice ozdobily vinnými listy, jablky a mašlemi, křížkem, červeným a bílým hroznem. „Také zdobení hory se může oblast od oblasti lišit,“ vysvětlil Vít Soják.

Součástí rituálu zarážení hory byly i motlitby polešovického kněze P. Jozefa Červeně a bývalého duchovního správce Uherského hradiště P. Petra Dujky. Ten se netajil tím, že vždycky měl úctu k lidem, kteří hledají filozofii vína, umějí se k pěstování hroznů postavit a vyrobit z nich kvalitní vinný produkt.

Každý z hotařů pronesl před zarážením kůlu k hoře pranostiku na daný měsíc v roce. Vztyčená bílá tyč - hora, hrozí jako zvednutý prst všem, kteří by chtěli přes zákaz vstoupit do vinohradu až do času vinobraní.