„Muzeum funguje od roku 2016. Dům č. 77 pochází z roku 1840 a je kvalitní ukázkou lidového stavitelství. Můžeme se pochlubit velkým fotoarchívem s několika tisíci negativy a fotografiemi nejen z Bystřice pod Lopeníkem, ale i z dalších obcí. V muzeu pořádáme výstavy. Jsme také zaměření na literaturu, zveme spisovatele, ale i filmaře na autorská čtení, nebo promítání,“ vypočítává Libor Velan pestrou nabídkovou paletu muzeálních akcí.

Nejúspěšnější výstavou jsou v muzeu podle jeho slov kočárky sběratelky Laďky Mahdalové ze 70. a 80. let minulého století. Aktuálně mají v tamní komorní galerii v komoře instalovánu prodejní výstavu grafik Pavla Hanáka z Vracova. V loňském roce připravili ve spolupráci s Muzeem J. A. Komenského v Uherském Brodě dokumentární film Veleckých mlýn L. P. 1756. Jde o dvojdílný film o historii mlýnu v Suché Lozi kde podle vyprávění vznikla lidová píseň Teče voda teče.

V době necovidové nabízí celoročně otevřený muzejní areál také množství aktivit zaměřených na lokální gastronomii. Připravují například program zpracování ovoce pro školy. Oblíbené jsou tam podle Velana fašankové ochutnávky, vaření povidel, košt kyselic. V muzeu lze zakoupit místní výrobky od džemů, přes sirupy, až po sušené ovoce nebo řemeslně zpracovanou ovčí vlnu od místní chovatelky.

„Našemu muzeum říkáme šahací. Každý se může exponátů dotýkat. To, o co se snažíme, je vrátit Slovácku pohostinnost, která tu vždycky byla, ale někam se vytratila. Rádi se tím chlubíme, ale ještě pořád jsou tady rezervy,“ naznačuje Libor Velan.

Muzeum Bystřice pod Lopeníkem se v první pětiletce své existence může pochlubit oceněním Lidová stavba roku 2018 ve Zlínském kraji.

„Bylo to za příkladnou rekonstrukci objektu, který tvoří dům a stodola i za udržování lidových tradic a místních zvyků. Je to velká zásluha obce a současného starosty. Chceme sloužit jako vzorové stavení. Aby někdo, kdo se chystá něco opravit, nebo zbourat, se přišel nejdříve podívat k nám, a až pak se rozhodl, co s tím udělá. Některé zásahy jsou totiž nevratné a často kvůli nim vesnice na Slovácku ztrácejí svoji identitu, obzvlášť pokud jsou narušeny nevkusem a katalogovým kýčem,“ poznamenává Libor Velan.

Také v Bystřici pod Lopeníkem pořádně zamíchala kartami koronavirová krize.

„Všechno je jinak, než bychom chtěli. Z jara začneme stavit přístřešek pro exponáty, aby nám je neničilo rozmarné počasí. Nevíme, zda se rozběhnou v létě svatby, které jsme začali s velkým úspěchem dělat v naší stodole. V létě chceme otevřít pro veřejnost další objekt. Projekt má pracovní název Bystrická stodola a je z roku 1844,“ vypočítává chystané aktivity správce muzea.

Jako vydavatel by rád vydal druhou audioknihu Pověsti ze Slovácka od Jana Beníčka. Před koncem roku by měl mít do tisku připravené knihy Jak chutnalo Rakousko-Uhersko a Jak chutná sváteční Slovácko.

„Zároveň budu dělat dotisky prvních dvou knih Jak chutná Východní Slovácko a Jak chutná Slovácko, které jsou vyprodané,“ naznačuje své představy Libor Velan.