„V předešlých letech se objevovaly především na toku řeky Moravy. Letos jsem je ale velmi často spatřil i na okolích polích a lukách, kde spásají co se dá,“ podělil se o svůj poznatek vedoucí Odboru životního prostředí hradišťské radnice Květoslav Fryšták.

Na řece Moravě se sněhově bílí ptáci s dlouhými krky v minulých letech nacházely ve velkém hejnu, které tvořilo až sto ptáků.

Letos jich tamní vody brázdí průměrně dvacet až třicet.

„Zřejmě, když zjistily, že pole nepokrývá sníh a mají tak dostatek potravy, je na hladinu řeky prakticky nic neláká,“ vysvětluje si nezvyklý úbytek labutí na řece Moravě Fryšták.

Jisté lákadlo a ptáky ale u řeky přece jen čeká. Je jím Ludvík Stloukal, který v zimních měsících neodmyslitelně patří mezi pravidelně návštěvníky břehů. Chodí tam už dvacet let s několika kbelíky krmení.

„Jednou za dva týdny chodím do supermarketu pro tvrdé pečivo. Za stokorunu tam nakoupím tolik pečiva, že mi to stačí na dva kbelíky krmení,“ podotkl Stloukal.

Občas ho na procházku za labutěmi provází i jeho žena. Ta se kvůli nemocným nohám sice hůře pohybuje, na její odhodlanosti to však nic nemění.

„Už jsem z Moravy kdysi přinesli i zraněnou labuť. Měla zlomené křídlo. Měli jsme ji pak doma a usilovně ji léčili. Po čase jsme ji předali odborníkům do Lešné,“ zavzpomínala Stloukalová.

O tom, že Stloukalovi patří už ke koloritu hradišťských břehů Moravy nepochybuje ani Lenka Navrátilová z Uherského Hradiště.

„Já se labutí bojím. Ráda jim něco vhodím, ale z uctivé vzdálenosti. Bojím se, aby mě nepoštípaly. Pana Stloukala ale znám, pravidelně ho u řeky vídám, jak labutě krmí. Za jeho nezištnou pomoc mu patří můj obdiv,“ přiznala Navrátilová.