Děvčata přitom v rukou nosila „letečko“, tedy májku opentlenou růžičkami a fáborky. Kluci měli „marka“, což je například medvídek v dětském oblečení na hůlce. Nošení letečka, jak Hradčovičtí této mnohaleté tradici říkají, patří v jejich obci k velkým událostem.

„Slavíme jej dokonce víc než velikonoční svátky,“ přiznal starosta Hradčovic Jan Popelka, podle něhož se právě při této tradici mísí pohanský zvyk s církevním. „Obyčej je to takový hravý. Děti jsou bezprostřední a čiší z nich radost,“ dodal starosta.

Mezi desítkami malých koledníků v ulicích Hradčovic zazpívala například také Bára Fixelová. „Chodím každoročně, je to krásný zvyk,“ pověděla školačka.

Ba ani menší děti při vítání jara nechyběly. Toho byla důkazem tříletá Táňa Chlachulová, kterou doprovázela babička. Říkadla měla malá holčička naučena nazpaměť, o čemž svědčilo její recitování bez jediného zaškobrtnutí. „Do kroje mě nastrojila babička,“ chválila se Táňa. Zpěv utichl v Hradčovicích až kolem nedělního poledne, kdy se malí koledníci rozešli.

Tradice loučení s dlouhou zimou se na Slovácku udržuje už roky. „Struktura tohoto zvyku zůstala de facto zachována. Současná podoba rituálů se od té dřívější nijak výrazně neliší. Snad jen tím, že v minulosti byla tato tradice úlohou starších děvčat, teď je záležitostí dětí,“ vysvětlila etnografa Slováckého muzea Marta Kondrová.


Říkadlo hradčovických děvčat:

Nesem, nesem nové letečko, buďte babičky veselé,
pod okénka sedajte, kořalenku píjajte.
Svatý Jiří vstává, zemi odmykává,
aby tráva růstla, všelijaké kvítí,
modrá leluja, kde jsi bývala,
u studénky, u milénky ruce nohy mývala……